Nikdy jsem nechtěl být performer, bavilo mě vyrábět hudbu, říká Ondřej Soukup
„První písničku jsem složil, až když mi bylo nějakých šestnáct, sedmnáct let. Předtím jsem se o to ani nepokoušel, protože mě nenapadlo, že bych mohl skládat,“ říká o sobě host Barbory Tachecí, hudební skladatel a baskytarista Ondřej Soukup.
„Bavilo mě hrát, bavilo mě být instrumentalista, to mě v té době fascinovalo. A psaní jsem považoval za zcela okrajovou a nedůležitou věc,“ dodává a přiznává, že ke komponování ho přivedli až kamarádi hudebníci Michael Kocáb a Milan Svoboda.
Hudebník a hudební skladatel Ondřej Soukup se narodil 2. května 1951 v Praze. V roce 1975 absolvoval Pražskou konzervatoř, poté působil v mnoha jazzových a popových kapelách jako baskytarista. V roce 1983 složil hudbu ke svému prvnímu celovečernímu filmu Druhý tah pěšcem. Od té doby je podepsán pod hudbou ke dvaceti dalším celovečerním snímkům, mezi které patří i Oscarový film Kolja režiséra Jana Svěráka. Vedle muzikálů a scénické hudby pro televizi a film skládá i popové písně.
Z jedné kapely do druhé
„No co,“ komentuje Soukup kauzu z 80. let, kdy odešel z ikonické kapely Pražský Výběr k mainstreamovému Karlu Gottovi. „Baskytarista odešel z jedné kapely do druhé kapely...“
Později však přiznává: „Ano, měl jsem s tím problém. Byla to taková Sofiina volba, protože mým snem bylo už tehdy psát a mít studio. Na to jsem si u Pražského Výběru v žádném případě nemohl vydělat. Jako skladatel jsem zdaleka neměl tolik práce jako Michael. A tak jsem nevěděl, jak si na to studio vydělat. A tady najednou byla možnost. Ale také je fakt - a že jsem s Karlem Gottem vydělal opravdu hodně peněz - že jsem to všechno opravdu dával do aparatury a nástrojů.“
S odstupem času si hudební skladatel ale všímá, že se pro něj význam hudby posunul. „Dnes hledám v hudbě něco jiného, než jsem v ní viděl dřív. Nechci říkat „do hloubky“, aby to nevypadalo nějak zbytečně ušlechtile. Ale tónika, dominanta mi už prostě nestačí. A to dřív stačilo.“
Z profese hudebního skladatele se do důchodu neodchází. Tady se umírá. Neumím si představit, že přestanu hudbu psát. Protože to bych umřel, …vzápětí a hned.
Ondřej Soukup
Pochybuji o každé notě
Na otázku moderátorky po pochybnostech o sobě jako skladateli odpovídá Soukup: „O každé notě pochybuji! Skládání, když člověk pracuje sám - a já jsem totálně osamělý běžec, musíte dělat i s dramaturgií vlastních nápadů. Napadne mě spousta melodií. Ale která z nich je ta pravá? Mám použít tohle nebo tohle, …je tohle dost sofistikované, tohle by se dalo udělat chytřeji. A přitom má hudba nekonečně mnoho možností a můžete s ní dělat, co chcete,“ nastiňuje úskalí skladatelského řemesla.
Být v pozadí
To, že je slavný, vnímá hudebník pozitivně. „Má to své výhody. Když přijdete třeba k řezníkovi, tak na vás začne mrkat a dá vám nějaké méně tlusté maso,“ žertuje a dodává, že ho stejně spíš nejí.
„Ale nikdy jsem nechtěl být performer. Ten, který leze na pódium, ukazuje svůj obličej, lidi mu tleskají a můžou se z něj zbláznit. Mě tohle v podstatě nikdy nezajímalo. Mě bavilo vyrábět hudbu. Bavilo mě být člověk v pozadí,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí a Ondřeje Soukupa.
Související
-
Ondřej Soukup o zvířatech a muzikálu Mauglí: Buď se narodíte...
Kritická situace na některých tocích Česka se odrazila i ve vysílání Víkendového Poledního Radiožurnálu. Nedělní host moderátorky Patricie Strouhalové, kterým byl h...
-
Na letošním ročníku festivalu Soundtrack Poděbrady zazní...
Kolja, Tmavomodrý svět a Vratné lahve se řadí mezi divácky nejúspěšnější české filmy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.