Neutrina jako spěchající duchové vesmíru a svět odražených zvuků: echolokace u kytovců i u lidí

10. říjen 2021

Neutrina: Duchové vesmíru (4:39) – Příběhy s jedničkou: Bitva u Lepanta (21:19) – Kniha: Radost z pozorování ptáků (26:02) – Desatero smyslů, 3. část: Echolokace (29:50)

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme datla knížecího, který byl spolu s dalšími 22 druhy rostlin a zvířat prohlášen americkými úřady za definitivně vyhynulého, povíme si o novém dinosauřím druhu, objeveném na jihoanglickém ostrově Wight, zmíníme se o 2700 let starém záchodku z Jeruzaléma, ale také o kosmické misi sondy BepiColombo, která poprvé prolétla kolem svého cíle, planety Merkuru, nebo o fantastických plánech Spojených arabských emirátů na dobytí Měsíce a obydlení Marsu.

Neutrina: Spěchající duchové vesmíru

Detektor neutrin IceCube na jižním pólu

„Třináctero příběhů o neutrinech“ přináší nová kniha fyzika a popularizátora vědy Petra Kulhánka, nazvaná „Duchové vesmíru“, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství AGA, tedy Aldebaran Group for Astrophysics. Není to pochopitelně žádná příručka pro spiritisty, nejde o skutečné duchy ve smyslu jakýchsi přízraků – i přesto, že neutrina jistými přízračnými vlastnostmi oplývají. Umí procházet zdí, létají proklatě rychle a neustále se proměňují. Není divu, že se špatně chytají.

Také proto se o nich dlouho jen mluvilo, než se vědcům podařilo dokázat, že skutečně existují. Historie objevování neutrin je velmi pestrá. Mnoho fyziků vynesla až na kýžený piedestal Nobelovy ceny... Jak vědci na neutrina přišli, proč je vlastně hledali a jak se jim je podařilo chytit? O tom hovoří už zmíněný Petr Kulhánek, mimo jiné profesor Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT a odborný pracovník Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Odkud k nám neutrina přilétají a proč vědci stále pokračují v jejich „lovu“?

Desatero smyslů, 3. část: Odražené zvuky

Plejtvák obrovský je skutečně obrovský

Potřetí otvíráme knihu „Desatero smyslů“ odborníka na biotechnologie a popularizátora vědy profesora Jaroslava Petra z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Knihu, ve které čtenáře seznamuje se skutečností, že živočichové na naší planetě – včetně lidí – jsou vybaveni mnohem větší paletou smyslů, než jsme si zpočátku mysleli. V minulé části jsme se věnovali zraku krakatic a pak jsme plynule přešli ke sluchu, který má mnoho společného se třetím smyslem – echolokací. A té se budeme věnovat tentokrát. Pokusíme se vás mimo jiné přesvědčit, že ji mohou snadno využívat i lidé.

Netopýři, mistři echolokace, jsou vybaveni velkýma ušima. U velryb žádné uši nevidíme. Někde tam nejspíš jsou, ale na hladkém těle kytovců je hledáme marně. Jak tedy přijímají své odražené echolokační signály? A jak pracuje s echolokací člověk – a může se to naučit každý?

Spustit audio

Související