Neštěstím lidstva je blbec. Dřív patřilo blbství komunistům, teď proplouvá všemi stranami, spolky i sdruženími, míní písničkář Jiří Dědeček
Básník a písničkář Jiří Dědeček na sklonku konce totality v Československu tvrdil, že každý systém, jako byl komunismus, koneckonců i každá sekta, potřebuje mít nějaký obraz nepřítele. „Ale ten nepřítel se nezměnil, protože je jím blbec. A zatímco dřív byl blbec jednoznačně stranicky postižitelný, teď se nám rozprostřel po celém politickém spektru. A blbec obecně, to je neštěstí lidstva,“ říká v pořadu Hovory.
„Je to fenomén, proti kterému se je potřeba vyhraňovat, proti kterému je zapotřebí tu a tam alespoň zvednout hlas či zbraň. Zatímco dřív bylo blbství stranicky, komunisticky podchyceno, teď – ale chce to politologické vzdělání a sledování domácího politického dění – můžeme tento fenomén sledovat, jak proplouvá všemi stranami, spolky a sdruženími. Musíme si na něj dávat pozor, protože blbec je nebezpečný.“
Písničkář není kritický jen k ostatním, protože tvrdí, že stejné prvky nachází občas i u sebe. „Když obrátím svůj zrak dovnitř, k sobě samotnému, tak nacházím tolik blbosti a tolik věcí, za které se stydím,“ naznačuje.
„Když před usnutím mám tu chvíli a vzpomínám, jak blbě jsem se ten den zachoval, tak si zachumlám hlavu do peřiny a dělám: ,Juu, to bylo blbý. To se nemělo stát‘.“
Čtěte také
„Takže samozřejmě ano, i já občas v drobném a legračním dělám tohle, ale celkově vzato, když se na svůj život ohlížím, nemám takovou tu tendenci tvrdit, že bych žil úplně stejně a nikdy nic neměnil. Já bych měnil všechno, napáchal jsem se tolika blbostí, že bych rád, aby to bylo nějak jinak, ale to se nestane,“ odpovídá si písničkář.
Zároveň přiznává, že se s věkem mění i jeho postoj k životu. „Čím jsem starší, tím jsem smiřitelnější, protože nesmiřitelnost téměř k ničemu nevede. Nic víc si tím nevysloužíte pro sebe ani v očích svých blízkých a přátel.“
Čtěte také
„Pokud je člověk nesmiřitelný, tak se vás začnou po čase stranit nebo neberou pak ani jiné vaše názory vážně. Nejen ty, ve kterých máte právo a důvod být nesmiřitelní, ale i všechny ostatní.“
A dodává: „Nesmiřitelnost se věkem otupí anebo na chviličku usne. Ale potom zas, když se kolem dějí věci, tak se nesmiřitelný občan probudí, což je potřeba ztvárnit, zapsat, zanechat po sobě tuto nesmiřitelnou stopu. A tohle se mi také stalo a vzniklo elpíčko Nebudu bydlet v Québecu.“
Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptá se Petr Vizina.
Související
-
Jsem pecivál, až mi to manželka vyčítá, přiznává se písničkář Jiří Dědeček
Do pražské Galerie Anderle, mezi sochy a africké masky duchů , vás s nadhledem a humorem zvou Jiří Anderle a Jiří Suchý.
-
Jiří Dědeček: Inspirace ženou slábne, stejně jako libido
„Čtyřicet let jsem se snažil něco říct dospělým a mám pocit, že to bylo marné. Proto teď píšu knihy pro děti. Tam je ještě šance na nějakou výchovu,“ říká písničkář...
-
Jiří Dědeček: Rýmovat ve spaní je jednoduché. První mi v hlavě běží slova, pak až obrazy
Jiří Dědeček je umělcem mnoha tváří – písničkář, textař, prozaik i překladatel. V minulosti vystupoval s Janem Burianem. Vytvořil si k 70. narozeninám novou píseň?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
