Nešťastný ExoMars, motory, rakety a družice. Paleobotanika a naše Země po ničivé srážce s planetkou

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o založení chovného centra pro ohrožené vakoplchy trpasličí v australském Litghow, představíme vám největší kometu, jakou se kdy podařilo astronomům najít, povíme si o úspěších marsovského vrtulníčku Ingenuity, který překonal všechna očekávání, zmíníme se o čínské vesmírné stanici Tchien-kung, která by měla být letos dostavěná a přidáme také pár slov k rozchodu Evropské kosmické agentury s ruským Roskosmosem při výzkumu Měsíce.

Nešťastný ExoMars, motory, rakety a družice

Ruský Sojuz zaparkovaný u Mezinárodní vesmírné stanice|foto: BobNoah, Shutterstock

Nejistá budoucnost Mezinárodní vesmírné stanice ve světle probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině byla předmětem minulého Planetária. Tentokrát se podíváme na další kosmické mise a vesmírné projekty, které byly tragickými událostmi posledních dvou měsíců zasaženy. Jedná se především o evropsko-ruský program ExoMars, kde reálně hrozí, že nemalé prostředky, které do něj byly vloženy, přijdou úplně vniveč. Amerika s Evropou používají v některých svých raketách ruské motory. V potížích je i britsko-americká telekomunikační společnost OneWeb, které ruský partner odmítl vypustit na oběžnou dráhu její družice. Ruské Sojuzy měly startovat z evropského kosmodromu Kourou a jihokorejské družice zase z kosmodromů v Rusku. Co bude s nimi?

Globální satelitní síť|foto:Shutterstock

O tom všem hovoří Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně. Mise ExoMars byla podle něj zasažena přímo osudově, projekt společnosti OneWeb nabere zpoždění a Evropa si nakonec bez Sojuzů poradí. Letošní rok a nejspíš i léta příští přinesou asi zásadní přebudování vztahů v kosmonautice a spolupráci na výzkumu kosmu. Jestli to bude spíš ke škodě než k užitku, to dnes můžeme předvídat jen stěží.

Paleobotanika a Země po ničivé srážce

Dřevo zkamenělého stromu|foto:Shutterstock

Do jak velkých podrobností je možné jít při určování a popisu pravěkých rostlin, jejichž zbytky se dochovaly ve fosilním záznamu? O tom hovoří paleobotanik Jakub Sakala z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Do jaké míry je možné fosilní nálezy rostlin přiřazovat k současným skupinám – taxonům; čeledím nebo dokonce rodům? A co v případě, kdy pravěké rostliny už dnes žádné blízce žijící příbuzné nemají? A je tu i další problém – málokterou pravěkou „kytku“ nebo strom najdou vědci vcelku. Mají list a nemají k němu kmen. Najdou zrnka pylu, a nemusí vědět, k jaké rostlině patří. Co s tím, aby nevznikl chaos?

Srážka planetky se Zemí|foto:Shutterstock

Odborný pracovník Hvězdárny a planetária v Hradci Králové Vladimír Socha proslul jako popularizátor paleontologie, především dinosaurů. Vydal i řadu knih s touto tématikou – mimo jiné dobrodružný román Poslední dny dinosaurů aneb Výprava za pravěkou apokalypsou. Jeho hrdinové se pomocí stroje času dostanou na závěr druhohor, kdy naši planetu postihla katastrofa v podobě srážky s planetkou Chicxulub. Podle nejnovějších vědeckých výpočtů k tomu došlo asi před 66 miliony a 43 tisíci lety. Dinosauři a s nimi spousta dalších živočišných i rostlinných druhů srážku nepřežili. Vladimír Socha ve své knize popisuje nejen okamžité následky ničivého nárazu, ale i dlouhodobý dopad katastrofy.