Některá města a obce omezují použití postřiku na plevel s glyfosátem. Obávají se vlivu chemikálií na zdraví a přírodu

„My se snažím plevel odstraňovat mechanicky, takže dělníci obce chodí, obcházejí, čistí chodníky manuálně zametáním, odstraňováním,“ vysvětluje starostka Velkého Března Zuzana Mendlová (nezávislá).

Třeba postřiky chodníků proti plevelům tak dělají maximálně jednou ročně a to proškolenou osobou.

„Nejenom kvůli té finanční stránce, ale i kvůli tomu, že škodí přírodě a i tady po vsi je spousta pejskařů, takže nechceme, aby někomu škodily,“ doplňuje Zuzana Mendlová.

Například Ústí nad Labem teď hledá firmu, která v příštích čtyřech letech obstará chemický postřik rostlin. Celkem má zakázka vyjít zhruba na 10 milionů korun. Většinu peněz ale město použije na boj s invazním pajasanem.

Městská dendroložka Jitka Nováková zároveň odmítá, že by byl glyfosát při správném dávkování nebezpečný: „My je nebudeme používat na plochách, kde by se mohly dostat do potravního řetězce, my je budeme používat na takových plochách, kde by neměly vůbec přijít do styku potom s lidmi.“

Podobný názor má také Sylvie Kříženecká z Fakulty životního prostředí ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Podle ní se zhruba do dvou týdnů glyfosát v půdě rozloží a není přítomný ani ve spodní vodě. Důležité je ale dodržení dávkování chemického postřiku.

„Pokud se bude aplikovat gyfosát tak, jak má, tak si myslím, že je stále nejúčinnějším herbicidem, který je vhodný pro aplikaci jak na zemědělské půdy, tak i v domácnosti,“ dodává Sylvie Kříženecká z ústecké Fakulty životního prostředí.

I ve zmíněném zemědělství ale spotřeba gylfosátu postupně klesá. Během let se snížila zhruba z milionu na víc 500 tisíc litrů v roce 2023, jak vyplývá z dat Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.