Nejdál od Slunce, s patronkou zamilovaných v nadhlavníku: Procházka červencovou oblohou
O sklonu zemské osy, letním trojúhelníku hvězd, mlhovině, které se říká Severní Amerika, Venuši jako Večernici, skrytém Jupiteru a prvních padajících Perseidách.
Kolem nás panuje léto na plný úvazek, a tak bude pro někoho možná překvapením, že Slunce je teď od nás nejdál. 6. července bude naše planeta od své hřejivé mateřské hvězdy 152 miliony a 100 tisíc kilometrů daleko. Pro porovnání – 3. ledna, v zimě, jsme si byli nejblíž – 147 milionů a 100 tisíc kilometrů. Proč tedy není v zimě tepleji a v létě chladněji? Vysvětlení je poměrně jednoduché. Sluneční paprsky dopadají v obou obdobích na naši severní polokouli pod rozdílným úhlem – šikměji, resp. příměji. Je to dáno sklonem zemské osy a tím, že dráha, po níž obíhá Země kolem Slunce, je mírná elipsa. Navíc – v létě svítí Slunce mnohem déle, a tak má zemský povrch a atmosféra a koneckonců i my sami více času se ohřát. Někdy až moc…
Letní trojúhelník a hvězdný květináč
A teď už pojďme k červencové večerní a noční obloze. Nemusíme hned vytahovat mapu oblohy nebo aplikaci v mobilu, abychom se na obloze orientovali. K tomu zkraje poslouží tzv. letní trojúhelník – tedy pomyslná spojnice tří jasných hvězd v zenitu. Vega v souhvězdí Lyry, Deneb v Labuti a Altair v Orlu. Vega, kterou máme přímo nad hlavou, je patronkou zamilovaných. Ležíte-li za vlahé letní noci v trávě, díváte se přímo na ni. Opodál máme po ruce „květináč“ – ten svým tvarem připomíná nevýrazné souhvězdí Herkules v blízkosti zenitu. Směrem na jih najdeme na hvězdy bohatá souhvězdí Štíra a Střelce. Mezi Herkulem a Štírem je Hadonoš, v němž jsou pěkné otevřené hvězdokupy.
Mlhovina a pětice planet na obloze
V souvislosti s orientací na obloze jsme se zmínili o Denebu, hvězdě v Labuti. Blízko ní se můžeme pokochat Severní Amerikou, což je poměrně nápadná emisní mlhovina tvarem připomínající známý kontinent. Při temné obloze mimo město a za dobrých podmínek ji uvidíme i pouhým okem, lépe však v triedru. Plošně je sice několikanásobně větší než měsíční úplněk, vzhledem k nízké jasnosti je však obtížně postřehnutelná.
Ze sedmičky planet nám vypadl Merkur a Jupiter, který mizí v záři Slunce. Venuše drží lampičku Večernice, vidět je tedy večer nad západním obzorem. Mars svítí brzy ráno nad východoseverovýchodem, podobně jako velmi vzdálený Uran. Saturn se svými postupně se rozevírajícími prstenci můžeme spatřit v druhé polovině noci už na světlé ranní obloze. Podobné je to s Neptunem, ale na něj musíte políčit středním astronomickým dalekohledem.
Dostaveníčka, meteory a měsíční fáze
Z úkazů stojí za zmínku seskupení Měsíce, Plejád, Marsu a Uranu brzy ráno 11. července a o šest dní později, tedy 17. července, v tutéž ranní dobu uskupení Měsíce, Venuše a hvězdy Regulus ve Lvu. Meteorický roj Perseid je sice výsadou až srpnové oblohy, ale nezapomeňme, že začíná být aktivní už od druhé poloviny července. Poměrně rychlé a někdy i hezky barevné meteory vyletují zdánlivě ze souhvězdí Persea. Tak zkuste, jestli už některý uvidíte.
Určitě však budou vidět fáze Měsíce – náš souputník ubývá do poslední čtvrti, která nastane 7. července. V novu se ztratí z dohledu o týden později, 14. července. 21. července doroste do první čtvrti a 29. července se můžeme těšit na úplněk, který je laicky označován jako úplněk „bouřkový“. Je nasnadě proč. Přejeme vám hezké letní dny a při toulkách hvězdnou oblohou ničím nerušenou podívanou!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
