Nejbližší černou díru máme doslova za humny!
Hvězdná soustava HR 6819, jejíž součástí je i nově objevená černá díra, je z jižní polokoule vidět pouhým okem; s výjimkou oné černé díry – pochopitelně.
Na počátku byl anglický farář a geolog John Mitchell. A o 12 let později francouzský astronom Pierre Simon Laplace. Oba nezávisle na sobě koncem 18. století poprvé vyslovili myšlenku o existenci „neviditelných“ hvězd, z nichž světlo neunikne vlivem obrovské gravitace. Ano, řeč dnes bude o černých dírách. K tomu, jak je chápeme dnes, však musíme přeskočit více než dvě staletí – do poloviny toho minulého. Pojem „černá díra“ se objevil koncem 60. let, zásluhu na tom má americký fyzik John Wheeler. Do té doby někteří vědci operovali s názvy jako třeba „kolapsar“, což ale vlastně vystihuje podstatu zrození černé díry. Vzniká totiž gravitačním kolapsem čili zhroucením velmi hmotné hvězdy v závěru jejího života.
Černá díra v Dalekohledu
Mělo se za to, že tyto procesy se odehrávají v nám vzdáleném hlubokém vesmíru. On tak vzdálený ale rozhodně být nemusí. Důkazem je nedávný objev astronomů z Evropské jižní observatoře (ESO), kteří nalezli černou díru vzdálenou od Země jen asi 1000 světelných let. Což je v kosmickém měřítku doslova za humny. Systém, který ji obsahuje, tvoří dvojice hvězdných souputníků v souhvězdí Dalekohledu. Zatímco samotnou černou díru vidět pochopitelně nelze, soustavu označenou jako HR 6819 spatřit lze, a to za příznivých podmínek dokonce pouhým okem. Bohužel, u nás nikoli – souhvězdí Telescopium, čili Dalekohled, kde se trojčlenná soustava nachází, je viditelné jen na jižní hvězdné obloze.
Kde hledat spousty černých děr?
Zemi dosud nejbližší černou díru objevili členové týmu díky doslova mravenčí práci, když po několik měsíců sledovali pohyb zmíněné hvězdné soustavy. Z výpočtů pak vyplynulo, že jedna z hvězd ve skutečnosti obíhá ve čtyřicetidenní periodě kolem neviditelného objektu, zatímco druhá se nachází v poměrně velké vzdálenosti. Vědecký pracovník ESO a hlavní autor studie Thomas Rivinius uvedl, že neviditelný objekt o hmotností nejméně čtyř Sluncí nemůže být nic jiného než černá díra. Výsledky, které byly uveřejněny v prestižním vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics, otevírají cestu k hledání dalších podobných systémů. Předpokládá se, že během vývoje Mléčné dráhy zkolabovalo v závěru svého života do podoby černých děr mnoho hvězd. Objev klidné černé díry v systému HR 6819 dává vědcům návod, kde a jak tyto skryté objekty hledat.
Související
-
Daniel Soukup: Tři podoby vědy a černá díra
Nedávno oslnily svět dvě fotografie: historicky první snímek černé díry a úsměv americké informatičky Katie Boumanové, členky vědeckého týmu, který tohoto úspěchu dosáhl.
-
Proč vědci nazývají černou díru branou do pekla?
Svět obletěla první fotografie černé díry. Vědcům se tak mimo jiné podařilo poprvé pozorováním doložit Einsteinovu obecnou teorii relativity.
-
Galaxie „bliká“, protože její černá díra hladoví
Tři desítky let si astronomové lámali hlavu, proč galaxie Markarian 1018 tak „bliká“, tedy mění svůj jas – v posledních letech dokonce velmi dramaticky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
