Naďa Konvalinková: Z rolí naivek jsem byla nešťastná. Zlomila to až Květuška ve filmu Adéla ještě nevečeřela

„Nejlepší byly začátky v plzeňském divadle. Spadla jsem do té řeky a musela plavat. Šla jsem z role do role. První byla princezna v Úplně normálním zázraku, pak Verunka v Našich furiantech, ale hned třetí role byla Ofélie v Hamletovi. V rozhlase jsem načítala hry pro mládež a pohádky. S Jiřím Chmelařem jsme měli skeče pro vojáky, to byla zkouška ohněm, protože měli různé narážky, křičeli, pískali.“

Dlouho hrála role naivek. „Byla jsem z toho nešťastná, protože to byla pořád jedna nota. Naštěstí role Květušky ve filmu Adéla ještě nevečeřela už měla tu komediální nadstavbu.“

Režisér Hynek Bočan byl první, kdo ji vyjmul z naivních rolí a obsadil do televizní série Šéfe, to je věc, Šéfe, jdeme na to a Na dvoře je kůň, šéfe. „Ztvárnila jsem lehkou děvu Marcelku a byla za to nesmírně vděčná. Další role tak začaly mít trošku jiný charakter.“

Naďa Konvalinková

Z významných filmových a televizních rolí: Květuška ve filmu Adéla ještě nevečeřela, Mařenka v pohádce Honza málem králem, zdravotní sestra ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, Drncová v pohádce Lotrando a Zubejda, Vlasta v seriálu Polabí

Hraje v Divadle na Vinohradech (Ondina, Hana), v Činoherním klubu (Kočka na rozpálené plechové střeše), hostuje v příbramském divadle (Past na myši).

Vliv na role měla i její váha. „Trošku jsem přibrala, tak místo princezen to najednou byly královny a místo naivek maminky a tetičky. Teď už jsou to babičky a čarodějnice,“ směje se oblíbená herečka.

Film a televize: natáčení tehdy a dnes

„Televizní inscenace se točily tak, že se nejdřív měsíc zkoušely jako divadlo. Poslední týden už tam stáli i kameramani a dělali přesně takové záběry, které tam budou. Čili my jsme přišli do studia a už to jelo. Všichni jsme věděli, kdy bude detail, kam si přejít. Všechno to bylo velice připravené a myslím, že to na těch inscenacích je dodneška znát. Jsou velice kvalitní.“

U filmu se dlouho zkoušely záběry, točilo se víckrát. „Všechno bylo preciznější. Přeřek? Ten neexistoval. Hlavně zvukař chodil a říkal: není ti rozumět, meleš, polykáš koncovky, vyslovuj. Hlídalo se to. Já dnes těm mladým v televizi mnohdy nerozumím, jak drmolej a šumlujou a říkají, jakože je to přirozený. Ale když neslyším a nerozumím, tak jaká přirozenost?“ ptá se herečka.

Naďa Konvalinková (1981)|foto: Karel Ješátko, fdb.cz, Profimedia

Všechno dobře dopadne

Z herečky přesto sálá dobrá nálada na dálku a úsměvem nešetří. „Nepouštím si zprávy, snažím se chodit na procházky a taky hodně čtu. V létě ráda jezdím k moři. Se sestrou každý rok někam vyrazíme aspoň na čtrnáct dní.“ Dobré naladění si udržuje i díky meditacím. „Je to pravda. Udělala jsem si všechny tři stupně reiki a s tou energií pracuju.“

Jednou se jí jeden chlapeček zeptal, co by řekla svému malému já. „To mě úplně dojalo. Asi bych mu řekla, aby se nebálo. Že všechno je tak, jak má být, a že všechno určitě dobře dopadne. Přála bych všem mír a pozitivní myšlení. Protože tím, že budeme nadávat a budeme negativní, tím ta mračna ještě utužujeme. Když do toho budeme posílat světlo, snad se to rozpustí. Každý den prosím o znovuzrození celosvětového míru, o osvícení a požehnání všech hlav na vládních, státních a úředních místech české země a celého světa.“

Který režisér byl laskavý a který křičel? Co řekla o temnějším období svého bývalého manžela Oldřicha Kaisera? Jsou herci stále vnímáni jako bohémové? Jakou radu by dala začínajícím hercům a herečkám? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.

Naďa Konvalinková, Oskar Hes|foto:Martin Čuřík