Na oběti druhé světové války vzpomínaly při Terezínské tryzně stovky lidí

„Byla jsem tady tři roky s maminkou. Jela jsem transportem posledním transportem z Olomouce sama. Samy dvě jsme se z celé velké rodiny zachránily,“ popisuje Ljuba Petrželová. Do terezínského ghetta se dostala v šesti letech. Na pietní akt přijíždí téměř každý rok.

„To je důležité připomínat, protože kdyby to někdy někdo chtěl vrátit, tak to je katastrofa světa, co se dělo.“

Ředitel Památníku Terezín Jan Munk zahájil terezínskou tryznu vzpomínkami, jak válka zasáhla jeho vlastní rodinu. Právě konkrétní příběhy a místa ukazují utrpení během války nejvěrněji. I proto na Národní hřbitov a do Malé pevnosti přijela se svou vnučkou i Ludmila Zelinková z Liberce.

„Je to velice smutné místo a někdy se člověku chce plakat, když si představíte, co museli ti lidé zažít. Bude to znít jako klišé, ale za ten mír by se mělo lidstvo brát. Protože, vemte si – třeba Ukrajina – jak je to blízko,“ myslí si Ludmila Zelinková.

V Terezíně zřídilo gestapo nejprve koncentrační tábor v Malé pevnosti. V roce 1942 pak nacisté vysídlili samotné město a zřídili v něm židovské ghetto. V ghettu a věznici gestapa umřelo téměř 120.000 lidí.