Na koloběžce po Novém Zélandu: Na cestě z Cape Reinga

Miroslav Machota na cestě z Cape Reinga

Amatérský sportovec Miroslav Machota se rozhodl projet Nový Zéland od severu k jihu na koloběžce. Navíc chce udělat i něco pro dobrou věc – svým putováním se rozhodl pomoci 8letému Adámkovi z Tisé a zajistit mu plynulé dojíždění do školy.

Svou 1 500 kilometrů dlouhou cestu začal na Cape Reinga ­nejsevernějším místě, kam se běžný turista na Novém Zélandu může dostat. Tady je pár řádek a postřehů z jeho cesty…

Z Cape Reinga k sobě samému

Ihned po startu z mého nejsevernějšího bodu Nového Zélandu, z Cape Reinga projíždím kopcovitou, zelenou, prostě fantastickou krajinou. Setkávám se s přátelskými lidmi, každý mě zdraví palcem nahoru, nebo jen tak přátelsky mává.

Při kontaktu se mne téměř každý ptá, odkud jsem, kam mám namířeno a za jak dlouho chci ujet celou trasu až na jih jižního ostrova. Když se zastavím, ptají se mě, jestli nepotřebuji pomoc, jestli je vše OK, zda nechci přespat jednou tu a podruhé tam. Lákavé nabídky.

TO JE MOJE VÝZVA

Míra se rozhodl ujet 1500 kilometrů v pěti týdnech na Novém Zélandu, a to koncem tohoto roku. Přitom chce plnit menší výzvy, jako například ujet sprintem 145km na Ninety Mile Beach, nebo zdolat několik vrcholů Nového Zélandu spolu s koloběžkou. To vše za účelem pomoci dětem, které mají mentální či fyzický hendikep.

Pomoci můžete i vy - darujte jakoukoli částku a podpořte Mírovu výzvu!

Přespávám u českého páru v důchodovém věku. Před 5 lety si sem nechali přivést celý svůj život v jednom přepravním kontejneru, nakoupili půdu, postavili dům. Sousedí s lesy samotné britské královské rodiny. Jejich 50 hektarů pozemku táhnoucích se přes hluboké údolí vstřebávám pohledem ze sedla dřevěného suchého záchodu. Pohled na prales ruší pouze pár vedle sebe vysázených citronovníků s dozrávajícími žlutými plody a malé stádo ovcí.

Při společném posezení naslouchám. Povídání o svobodě. O zbytečném českém negativismu. O tendenci neustále řešit politiku a stav společnosti. O tom, jak to pozitivní, které vzniká v tom nejužším sousedství, může být v životě důležitější a hodnotnější než věci, které stanoví úřední nebo politická autorita.

Nemají tu úřad, dokumenty a podpisy ověřuje sousedka od vedle, která má razítko neustále v kapse. Nic není problém, na vše je čas, nikdo nikam nespěchá. Rád jsem se dověděl o pohledu místních Čechů, kteří jsou opravdu posledními Čechy směrem na sever.

Stoupnutím na koloběžku se pomalu vzdaluji své všední české realitě. Cesta je pro mne chvílemi, kdy mohu svými myšlenkami ulpět na tom podstatném. Popřemýšlet nad svou rodinou, nad tím jak mohou být šťastnější, jak se naučit přirozeně přijímat, nikoho a nic nehodnotit. Jak se po návratu opět nenechat strhnout pod neustálý tlak, jak nebýt otrokem sama sebe. Sunu se krajinou v průměru 14kilometrovou rychlostí.

Jediné, co jistě vím, je to, že by všichni měli více jezdit na koloběžce. Je to skvělý stroj!

Spustit audio
zdroj: Tým „To je moje výzva!“

Související