Mezi Bratislavou a Vídní jezdí rychlolodě. Máme víc koní než formule, říká kapitán
Cesta mezi Bratislavou a Vídní by se v budoucnu měla zkrátit na 10 minut. Na Slovensku se čím dál častěji mluví o myšlence cestování v dopravním potrubí rychlostí zvuku takzvaným hyperloopem. Zatím ale lidem musí stačit jiná forma dopravy mezi metropolemi. Třeba rychloloď.
Audionahrávka seznamuje pasažéry s technickými detaily lodě, které se lidově říká „raketa“. Opouštíme přístav v centru Bratislavy a za hodinu a třičtvrtě už bychom měli kotvit ve Vídni. Kapitán Jiří Kotýnek potvrzuje, že rychlejší lodní doprava mezi městy dnes neexistuje: „Ano, dá se to tak říci, protože tyto lodě jezdí proti proudu zhruba těch 50 až 55 km/h, po proudu jsou schopné vyvinout mezi 70 a 72 kilometry za hodinu.“ Konkurencí je katamarán, ale ten jezdí jednoznačně pomaleji.
Loď typu raketa plave na lyžinách. Je to dodnes unikátní technologie. „Vlastně to jsou křídla, která užívají vztlaku vody a tím pádem je vlastně celý trup za jízdy nad vodu. Tato loď momentálně jede na dvou křídlech a celý trup je nad vodou,“ vysvětluje kapitán Kotýnek. Ovládání lodě není podle něho tak náročné – přirovnává ho k řízení automobilu a říká, že je velmi jednoduché.
Rychlolodě ještě sovětské výroby dodnes přitahují pozornost. Sice nemají na dnešní dobu tak kvalitní klimatizaci, odér od dieselových motorů je všudypřítomný, stejně jako nápisy v azbuce, jsou také poměrně hlučné, ale mají své kouzlo. „Těchto lodí už tady po Dunaji mezi Rakouskem a do Maďarska moc nejezdí, přece jenom na takových lodích se mimo motorových člunů nedá běžně povozit.“
Další zastávkou obchůzky Petra Vavroušky po lodi byla strojovna. „Tento motor i s tou převodovkou váží 2 tuny,“ říká kapitán a dodává, že každý den je potřeba provést na něm běžnou údržbu. Díky motorům je loď tak rychlá: „Mít pod sebou 2200 koní není žádná sranda, to nemá ani formule,“ chlubí se kapitán Kotýnek.