Meteorit Košice

Většina kamer tzv. evropské bolidové sítě, která dokázala třeba před osmi lety velmi přesně určit místo dopadu meteoritu Neuschwanstein, tentokrát kvůli velké oblačnosti a srážkám zaznamenala jen málo použitelných údajů. Proto také poměrně dlouho trvalo, než se vědcům podařilo zjistit, kam meteorit vlastně spadl. Povedlo se to hlavně díky zkušenostem Jiřího Borovičky z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, díky svědectvím řady pozorovatelů a také díky údajům ze seismologických stanic a záznamům bezpečnostních kamer.

Těleso, které k nám v únoru vysokou rychlostí přilétlo z kosmu, nezůstalo vcelku. Rozžhavený meteoroid v atmosféře explodoval a vysoko nad východním Slovenskem se rozpadl na kousky. Vznikly z něj desítky malých úlomků, které doslova pokropily oblast, nacházející se asi deset kilometrů východně od Košic. Okolnosti pádu nám přiblížil Jakub Haloda, odborník na meteority z České geologické služby.

Jakub Haloda: „Ten původní meteoroid, dříve než se dostal do zemské atmosféry, měl velikost přibližně 1,5 metru. To vychází z výpočtů přímo z pozorovaného pádu. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o zcela soudržný materiál, tak došlo v nižších vrstvách atmosféry k rozpadu tohoto velkého tělesa. Souvisí to samozřejmě s úhlem a rychlostí, s jakou se meteoroid srazil se zemskou atmosférou. Jednotlivé kusy, které dopadly v okolí obce Vyšný Klátov na východním Slovensku, padaly z výšky nějakých dvaceti kilometrů volným pádem.“

To ale zároveň znamená, že byly rozesety na poměrně velké ploše. K pádu došlo před půlnocí 28. února. Tehdy byl ještě sníh. Poměrně dlouho pak trvalo, než se podařilo spočítat kam asi úlomky spadly a nakonec i nějaké úlomky najít. Kdy byly objeveny první z nich a kolik se jich nakonec podařilo najít celkem?

Jakub Haloda: „První prokazatelný meteorit z tohoto pádu se podařilo nalézt 20. března, necelý měsíc po samotném pádu. Některé vzorky, zvláště ty malé, byly už částečně zvětralé. Celkem se našlo 64 kusů, z nichž ten největší měl něco přes dva kilogramy. Původní odhad množství materiálu, které mohlo spadnout do této oblasti na východním Slovensku, byl něco kolem deseti kilogramů.“

Meteorit Košice, jak se mu zatím neoficiálně říká, se svým složením nijak zvlášť neliší od většiny meteoritů, které na naši Zemi až dosud spadly...

Jakub Haloda: „Jedná se o tzv. chondrit. To je název pro meteority, jejichž materiál vznikl na počátku existence sluneční soustavy. Má stejné stáří jako celá sluneční soustava; Slunce, Země a všechny ostatní planety. To je asi 4,5 miliardy let. Chondritické meteority jsou pro vědu cenné tím, že v sobě mají uchován jakýsi ‚chemický podpis‘ toho, jak vypadala původní sluneční pramlhovina, ze které vznikla naše sluneční soustava. Když se podíváme na složení všech dosud známých meteoritů, které jsou uložené někde ve sbírkách a je možné je zkoumat, tak většina z nich, asi 82 procent, je tvořena právě chondrity. Je to celkem běžný materiál. A ten typ H5, což je právě typ košického meteoritu, je jeden z těch úplně nejběžnějších. Písmeno H značí, že se jedná o chemický typ s velkým zastoupením železa, a to číslo 5 označuje, že jde o meteorit, který v rámci své historie prošel určitou velkou mírou tepelného prohřátí, tepelného metamorfismu, když ještě tento meteorit existoval v nějakém původním mateřském tělese, které dnes už samozřejmě neexistuje, protože se rozpadlo vzájemnými srážkami planetek. Dále je možné říci, že tento meteorit zcela jistě pochází z hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, odkud nacházíme i další meteority stejného typu, u kterých byly pozorovány pády a zpětně spočítány dráhy ve sluneční soustavě. Typickým příkladem je meteorit Příbram nebo také meteorit Morávka. Zajímavé je, že právě tyto meteority jsou naprosto identické, co se typu týče, s meteoritem Košice.“

Příbramský meteorit spadl v roce 1959 a bylo to první těleso, u kterého se podařilo spočítat jeho dráhu v atmosféře i meziplanetárním prostoru. K pádu meteoritu Morávka došlo v roce 2000. Dá se odhadnout, kolik podobných těles na naši planetu dopadne během jediného roku? Kolik meziplanetárního materiálu za tu dobu na zemském povrchu přibude?

Řekli jsme, že 82 procent ze všech meteoritů jsou tzv. chondrity, které patří do kategorie kamenných meteoritů. Z čeho je těch zbývajících osmnáct procent?

Zachoval se pouze jeho model, který můžete vidět v pražském Národním muzeu. Říkalo se mu Zakletý purkrabí a neví se, kdy přesně spadl; nejčastěji se udává, že to bylo někdy kolem roku 1400. Byl velký jako koňská hlava a dokonce i podobného tvaru. Co se s ním vlastně stalo, že se do dnešních dnů nedochoval?
V letech 1811 a 1812 byl podroben vědeckému zkoumání, které prokázalo, že se jedná o meteoritické železo. Bylo to jen pár let poté, co vědecká obec existenci meteoritů jako těles, padajících z nebe, obecně uznala. Pro loketské železo to mělo tragické následky. Meteorit byl rozřezán, kousky rozeslány do muzeí a dalších vědeckých institucí a následkem toho mají dnes kousek Purkrabího skoro všechny větší sbírky meteoritů po celém světě. Je to škoda. Byl to opravdu pořádný kus nějaké dávné planetesimály, pevné částice v protoplanetárním disku, z jakých před miliardami let vznikaly zárodky planet naší sluneční soustavy.
O meteoritu, který nedávno spadl u Košic jsme si povídali s Jakubem Halodou, odborníkem na meteority z České geologické služby.

Vysíláno v Planetáriu č. 19/2010, 8. - 14. května.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:57).