Max Schaffner – dlouholetý generální ředitel ústecké chemičky a štědrý mecenáš
Na místě dnešního ústeckého Domu kultury se kdysi vyjímala honosná Schaffnerova vila. Jméno nesla po člověku, který stál desítky let v čele ústecké chemičky.
Max Schaffner se narodil v roce 1830 v Meisenheimu. Na polytechnice v německém Karlsruhe vystudoval chemii, strojírenství a technickou architekturu.
Začínal u hutní společnosti a brzy se stal ředitelem důlní firmy se sídlem v Eisenachu. Na základě výborných referencí byl už v 28 letech doporučen do funkce technického ředitele nově založeného Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem.
Výrobní program a technické vybavení podniku ovlivnil tak, že se stal jedním z nejúspěšnějších na evropském trhu. Schaffner vyvinul například unikátní způsob získávání síry ze sodových kalů. Později zavedl tzv. zvonkovou elektrolýzu ve výrobě kyseliny solné.
V roce 1871 byl jmenován generálním ředitelem a dohodl spojení s držitelem světového patentu na výrobu sody, belgickou firmou Solvay & Cie. Podnik řídil tak dobře, že akcionáři dostávali dividendy ve výši až 24 procent.
Schaffner byl v neposlední řadě štědrým mecenášem. Stavěl dělnické domy i byty pro úředníky. Spolek zřídil také školku, azylový dům pro invalidní dělníky a lázně.
V ústeckém průmyslovém gigantu pracoval Schaffner čtyři desetiletí. Zemřel roce 1906 v Meranu. Po jeho manželce je v Ústí nazváno Bertino údolí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.