Max Schaffner – dlouholetý generální ředitel ústecké chemičky a štědrý mecenáš

Max Schaffner se narodil v roce 1830 v Meisenheimu. Na polytechnice v německém Karlsruhe vystudoval chemii, strojírenství a technickou architekturu.

Začínal u hutní společnosti a brzy se stal ředitelem důlní firmy se sídlem v Eisenachu. Na základě výborných referencí byl už v 28 letech doporučen do funkce technického ředitele nově založeného Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem.

Výrobní program a technické vybavení podniku ovlivnil tak, že se stal jedním z nejúspěšnějších na evropském trhu. Schaffner vyvinul například unikátní způsob získávání síry ze sodových kalů. Později zavedl tzv. zvonkovou elektrolýzu ve výrobě kyseliny solné.

V roce 1871 byl jmenován generálním ředitelem a dohodl spojení s držitelem světového patentu na výrobu sody, belgickou firmou Solvay & Cie. Podnik řídil tak dobře, že akcionáři dostávali dividendy ve výši až 24 procent.

Schaffner byl v neposlední řadě štědrým mecenášem. Stavěl dělnické domy i byty pro úředníky. Spolek zřídil také školku, azylový dům pro invalidní dělníky a lázně.

V ústeckém průmyslovém gigantu pracoval Schaffner čtyři desetiletí. Zemřel roce 1906 v Meranu. Po jeho manželce je v Ústí nazváno Bertino údolí.