Má vážně nemocného syna, přesto pomáhá i ostatním. Vycvičila už 11 asistenčních psů

Kavárna POTMĚ -  ukázka výcviku vodicích a asistenčních psů
Kavárna POTMĚ -  ukázka výcviku vodicích a asistenčních psů

Téměř celý den pečuje o vážně nemocného syna. Aby rozptýlila smutek a únavu a přišla na jiné myšlenky, rozhodla se ještě pomáhat ostatním.

Jaroslava Poláčková z Kadaně založila spolek „Šťastný pes – handicap“, ve kterém, spolu s dalšími trenéry, vychovává budoucí asistenční psy. I když jde o práci náročnou na peníze i čas, dodává jí sílu zvládat vlastní nelehkou situaci.

„Dostala jsem se k tomu díky našemu synovi, který dostal asistenčního psa, který nebyl zcela docvičený. A protože byl stále po nemocnicích, a manžel mi říkal, ať něco dělám, jinak že se zblázním, tak mě napadlo založit spolek a cvičit asistenční psy,“ vypráví Jaroslava Poláčková, jak přišla na nápad cvičit budoucí asistenční psy.

„Ládíček má těžkou, nekompenzovatelnou epilepsii, dysplazii plic, a také onemocnění pravé srdeční komory. Teď má i tracheostomii – tak ho 24 denně odsáváme podle potřeby. Pak zjistili, že má reflux, takže vdechoval jídlo do plic,“ vypočítává Jaroslava Poláčková.

I přes náročnou péči o nemocného syna pomáhá ostatním

Péče o Ládíka je psychicky a fyzicky velmi náročná. Vzpruhu a energii dává jeho mamince vědomí, že pomáhá výcvikem psů ostatním, kteří mají nelehký život.

„To mě moc naplňuje, a od té doby, co ten spolek máme, už tolik nemyslím na ty nemoci, a dělá mi strašně dobře, když můžu pomoci druhým lidem. A zjistila jsem také, že lidé, kteří mají handicapované děti, nebo jsou sami handicapovaní, mají ohromně velké srdce – to mě moc nabíjí,“ shrnuje paní Poláčková.

Ládík potřebuje 24hodinovou péči. Redaktora Jana Beneše zajímalo, jak to Jaroslava Poláčková všechno stíhá.

„Veškeré papíry, projekty, oslovení i poděkování dárcům, to všechno zvládám z domova. Sedím vedle Ládíčka, a když spí, můžu tu práci dělat a nemyslet na blbosti. Když chodíme s klienty po venku a Ládíčkovi není dobře, tak mě nahrazují trenéři. Když mu dobře je, chodíme ven společně,“ popisuje Poláčková.

Výcvik psa je drahá záležitost, kterou občas dooplatí ze svého

Výcvik asistenčního psa začíná jeho pořízením – je nutné se o něj starat, včetně veterinárních kontrol. Jde o finančně náročnou záležitost, kterou většinou hradí dotace, příspěvky a granty.

Několikrát ale museli Poláčkovi doplatit výcvik psa ze svého. „Když se nám nepodaří vybrat na toho pejska tu částku, hradíme to s manželem ze svého. Vyjde to od 199 tisíc do 220 tisíc korun,“ konstatuje cvičitelka.

Jaroslava Poláčková už vycvičila a předala novým majitelům 11 asistenčních psů, další 3 právě prochází výcvikem.

Spustit audio
autor: Jan Beneš

Související