Lukáš Jelínek: Poučí se Fiala o nutnosti vést včasný a otevřený dialog?
Koaliční senátoři ve čtvrtek předvedli ukázkovou medvědí službu kabinetu Petra Fialy. Pokud byl dosud kritizován za špatnou komunikaci a chabé legislativní výkony pouze opozicí a částí komentátorů, tak nyní už se ví, že stejné výtky mají i četní členové vládních stran. Odraz v tomto zrcadle se na vyhrocený politický zápas svést nedá.
Odmítnutí novely pandemického zákona Senátem vrátilo mocnou obstrukční zbraň do rukou SPD. Ta na rozdíl od senátorů nevede věcnou debatu ani nad právními, ani nad epidemickými argumenty a šermuje především silnými slovy o totalitě a potlačování občanských svobod.
Čtěte také
Tomio Okamura již koaliční většině přislíbil další úmorné hodiny a možná i probdělé noci. Tentokrát bude mít jasný cíl – jeho absenci mu totiž někteří oponenti vytýkali posledně. Půjde mu o to, aby dosavadní podoba zákona přestala a nová ještě nezačala platit.
To by se líbilo i hnutí ANO – jeho odpor je spíš komorní a motivovaný snahou novou vládu vytrestat. Fialův tým se totiž jako čert kříži brání vyhlašování nouzových stavů. Kdyby se ale nemohl ve střetu s nákazou opírat o berličku pandemického zákona, lepší cesta než aktivování nouzového stavu by mu nezbývala.
Senátní veto
Čtěte také
Existují různé alternativní konce tohoto příběhu. Vláda může na potírání koronavirové infekce rezignovat. Už ostatně odvážně avizovala, že od 1. března možná přestanou platit všechna omezení s výjimkou povinnosti nosit v uzavřených prostorech respirátory. A to navzdory rostoucímu počtu úmrtí i hospitalizovaných jedinců.
Koalice také může sněmovní debatu utnout a zavelet k hlasování podobně jako to druhdy učinili babišovci při projednávání elektronické evidence tržeb. Stalo by se to ale za cenu zhoršení sněmovní atmosféry. Opozice by se pak mohla až do konce volebního období držet strategie nulové tolerance prakticky u všeho, co by přišlo z vlády.
Těžko říct, co je horší. To, že senátní veto zkřížilo plány Strakovky na potírání covidu, nebo vědomí, že ani drtivá vládní převaha v horní parlamentní komoře není zárukou hladkého legislativního procesu? Snad se kabinet poučí a bude příště předem a trpělivě vyjednávat – s vlastními senátory a třeba i s opozičními zákonodárci. Když jsou konstruktivně uvažující oponenti včas vtaženi do přípravy norem, zužuje se jim manévrovací prostor.
Čtěte také
Také se pěkně vyjevilo, že role Senátu je jiná než sněmovny a že senátoři přistupují ke svému údělu jinak než poslanci. Zatímco sněmovna více méně slouží jako převodová páka vládní většiny, tak senátoři na projednávané návrhy pohlížejí jinou optikou.
Vládě i poslancům nezřídka nezbývá než v zájmu každodenního hladkého řízení země přistupovat ke kompromisům, které zastiňují jejich ideové kořeny. Senátoři si mohou dovolit intenzivněji akcentovat hodnoty a ideály, ke kterým se hlásí, zkrátka být náročnější i ideologičtější. Vždy se nadto mohou zaštítit legitimitou vzešlou z přímé volby. Už proto to s nimi nebude mít kabinet jednoduché, přestože působí zvláštně, když jej na senátní půdě kritizují i čelní členové koaličních stran.
Petr Fiala o politice napsal řadu knih a přednesl spoustu přednášek. Asi by v nich měl zalistovat. Při troše štěstí mu poradí, jak je nutné vést včasný a otevřený dialog s leckým a o lecčems i v situaci, kdy se na první pohled zdá, že vláda má celý parlament spolehlivě pod kontrolou. Zdání občas klame – a je nešťastné, když se to projeví na pozadí tak vážného tématu, jako je ochrana veřejného zdraví.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
