Luděk Nekuda a Jiří Císler bavili v 80. letech diváky. Přitom je měla v hledáčku StB

30. prosinec 2021

Říci, že komici jsou v soukromí docela vážní, to zní jako fráze. V případě dvou českých umělců, kteří hvězdná léta zažívali ve druhé polovině 80. let, to platí bez výjimky: Luděk Nekuda a Jiří Císler se ještě před rokem 1989 stali symbolem nehloupého a nevulgárního humoru; něčeho, co dnes tak silně postrádáme. Televizní diváky bavili po celá 80. léta, oba dva přitom měla v hledáčku Státní bezpečnost, se kterou vedli nerovný boj, vysvětluje v Portrétech historik Petr Blažek.

Cesty bavičů ke spolupráci byly složité. Jiří Císler (1928) byl houslovým koncertním mistrem, režisérem opery, operety i činohry. Jeho herecké umění se na pomyslných „prknech“ objevilo až v 70. letech a trvalo několik let, než si ho všimla televize. Přelomová byla role vlezlého prospěcháře inženýra Voženílka v seriálu Inženýrská odysea (1979). Císlera bravurně odvedená práce na zdánlivě záporné roli přivedla do televizního světa.

Čtěte také

Tam už působil Luděk Nekuda (1942); vystudovaný učitel, kterého lákalo divadlo. Jeho jméno je spojeno se dvěma ostravskými scénami (Okap a Waterloo). Navíc psal texty, skládal hudbu, byl autorem scénářů divadelních her, moderoval koncerty. Pohyboval se mezi Ostravou a Prahou, mezi televizí a rozhlasem – až konečně se v roce 1980 stal dramaturgem Redakce zábavy Československé televize.

Od roku 1983 se pak vysílala legendární Sešlost, do které Nekuda pozval i Jiřího Císlera. Nedlouhé období mimořádné popularity ukončila Nekudova smrt v roce 1988.

Spolupracovník i potenciální nepřítel

A teď ona odvrácená tvář obou umělců. V roce 1972 Státní bezpečnost zaregistrovala Luďka Nekudu jako svého důvěrníka. Nekudovi bylo ze strany StB naznačováno, že mu bude znemožněno umělecky působit a bude zařazen do politického procesu se členy divadélka Waterloo (Ivanem Binarem, Petrem Podhrázkým a dalšími) za jejich protisocialistické postoje v letech 1968 a 1969.

Čtěte také

Nekuda neochotně docházel na schůzky s estébáky a „mlžil“, když měl mluvit o svých kamarádech. Když v roce 1980 StB zjistila, že Nekuda se cestou na dovolenou do Itálie sešel s redaktory Rádia Svobodná Evropa, už tak chřadnoucí spolupráci ukončila a začala ho sledovat jako potenciálního nepřítele.

Jiřího Císlera Státní bezpečnost zaregistrovala jako kandidáta tajné spolupráce v roce 1978 a o rok později povýšila na agenta. Jeho svazek byl ale skartován a není možné říci, co přesně měl Státní bezpečnosti říkat.

Jisté je snad jediné: V dochovaném svazku Luďka Nekudy se neobjevuje jediná zpráva, kterou by na něj donesl Jiří Císler.

O čem svědčil zájem Státní bezpečnosti o umělce, o Československou televizi? Otázka, kterou si položí historik Petr Blažek, dlouhodobě se zabývající působením komunistické StB, v tak trochu netradičním vydání pořadu Portréty.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související