Lesní stromy jako ochrana podrostu před klimatickou změnou a Hygiea, výhledová trpasličí planeta

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme kolibříka čimborazského, který zpívá ve vysokofrekvenčním pásu, takže byste ho možná ani neslyšeli, a také si povíme o projektu biopásů, který na okraji Prahy rozjíždějí vědci z České zemědělské univerzity. Uslyšíte o první arabské meziplanetární misi sondy Al-Amal a jejích plánech u Marsu, dozvíte se, co bylo na prvních detailních fotografiích Slunce ze sondy Solar Orbiter a zmíníme se o extrémně silném gamazáblesku, který k nám letěl 10 miliard světelných roků – a vědci by rádi věděli, co ho vyvolalo.

Jak se žije v lesním podrostu

Pařez|foto:Fotobanka Pixabay,Pixabay License,©

Lesní organismy, především bylinný podrost, chrání před vlivem probíhajících klimatických změn koruny stromů nad nimi. Pokud se něco se stromy nestane, je „tam dole“ celkem klid. Tahle pravda neplatí jen u nás, ale napříč evropským kontinentem. Příslušná data byla nedávno publikována v časopise Science; na studii se podílely desítky vědců z celé Evropy, včetně šestice našich badatelů. Co zajímavého ještě zjistili? A proč se vůbec naši vědci rozhodli zapojit do výzkumu lesních organismů, především rostlin, ve vztahu ke klimatickým změnám?

To nám vysvětlil geobotanik Martin Kopecký z Oddělení geografických informačních systémů a dálkového průzkumu Země Botanického ústavu Akademie věd České republiky v Průhonicích. Jak přírodovědci sbírali data a jaká data to byla? Na kolika místech a kde všude svá měření prováděli? Jak se měří hustota stromových korun? Je nějaký rozdíl mezi tím, jak sledované procesy fungují v listnatém, smíšeném nebo jehličnatém lese? A co se stane s bylinným podrostem, když stromy zmizí?

Zůstane Hygiea planetkou?

Planetka Hygiea v hlavním pásu asteroidů na snímku Very Large Teleskopu Evropské jižní observatoře|foto: ESO/P. Vernazza et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS),CC BY 4.0,©

Stále se zdokonalující technické vybavení umožňuje astronomům zjišťovat mnoho nového o Sluneční soustavě nejen za pomoci sond, ale nadále i prostřednictvím pozemských dalekohledů. Jsou možné i věci dříve nemyslitelné – třeba dálkový průzkum planetek v hlavním pásu asteroidů za dráhou Marsu. Za pomoci přístrojů a matematického modelování jsou vědci u některých dokonce schopni zobrazit jejich povrch. Jedním z takto zkoumaných objektů je i planetka Hygiea, objevená před 170 lety, v dubnu 1849, italským astronomem Annibalem de Gasparis. Jde o čtvrtou největší planetku hlavního pásu. Její výzkum přinesl řadu překvapení.

Planetární astronomové Josef Hanuš a Pavel Ševeček z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy v Praze nám prozradili, jaké přístroje umožňují vědcům planetky zkoumat. Mezi čtyřiceti objekty, kterým věnovali pozornost, byla i největší tělesa hlavního pásu – planetky Pallas a Vesta, nebo trpasličí planeta Ceres. Dvě posledně jmenovaná tělesa přitom navštívila i vesmírná sonda, takže se podobná vzdálená pozorování mohla zdát zbytečná. Ale není tomu tak. Astronomům, kteří poprvé dohlédli na povrch planetky Hygiea, se navíc odkryl úplně jiný pohled, než čekali. Na Hygiei chybí velký kráter a je natolik kulatá, že to podnítilo úvahy, zda se ve skutečnosti nejedná o trpasličí planetu