Ladislav Bumba – pedagog, odbojář a politický vězeň z Děčína

Narodil se v roce 1926 v Děčíně. Byl členem místního Svazu katolické mládeže a po válce začal pracovat jako učitel.

Kariéru mu překazila tuberkulóza, který ho přivedla až do invalidního důchodu. Po operaci a léčení pak působil jako školský úředník.

Kamarád mu v roce 1949 nabídl vstup do ilegální odbojové organizace. Souhlasil. Skupina měla sedm lidí na Děčínsku, Mostecku, Bílinsku a Hoře sv. Kateřiny. Vzájemně o sobě nevěděli, protože každý předával informace pouze vedoucímu skupiny Hugo Engelhartovi.

Bumbovým úkolem byl poslech rozhlasu a sledování nálady lidí. StB ale do skupiny nasadila konfidenta jménem Vančura, který všechny udal. Bumba nejdřív dostal devět let. Po odvolání mu byl trest snížen na šest. Odpykával si ho na Pankráci, Valdicích a Leopoldově.

V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Pracoval u lesního závodu, v pekárně a v děčínském Narexu a Kablu. Režim ho dále považoval za nepřítele a náboženského fanatika.

Rehabilitován byl až po sametové revoluci. Na téma politických vězňů publikoval fejetony v místním tisku. Napsal také rozsáhlé dvoudílné dílo popisující život v komunistickém vězení, které dosud nebylo publikováno. Zemřel v Děčíně v roce 2009.