Koller je skvělej, říká nevidomý 11letý bubeník z Litvínova

Nejen že zvládá bicí, je výborný taky ve hře na akordeon, hraje na zobcovou flétnu, saxofon a klarinet, chodí na dramaťák, učil se hrát na piano a taky sportuje.

„Občas je to o nervy, všechno to stihnout,“ říká s úsměvem. Když si má vybrat, co ho baví nejvíc, volí bicí.

„Myslím, že se v nich dá dojít nejdál.“ A svého televizního spoluhráče chválí. „Byl skvělej. On je hlavně na ten rock. V hudebce je to s panem učitelem spíš o jazzu.“

Do litvínovské hudebky chodí Ondra od malička. Chodí se i jeho starší sestra. Ta hraje v uvozovkách jenom na klarinet a saxofon. Všechny její kamarádky poznává Ondra po hlase. Stejně jako tátu, který na něj čeká před učebnou, aby ho doprovodil domů. „Já tě slyšel, jak pochrchláváš.“

„Pochlubte se tím úspěchem v Praze,“ radí pan učitel na saxofon. Ondra se moc chlubit nechce. Pracně loví v paměti, kde to vlastně soutěžil.

„Byla to mezi národní soutěž ve hře na akordeon. Pořádala to Dvořákova konzervatoř, myslím,“ říká váhavě a dodává, že byl sedmý. Získal stříbrné pásmo a od zlatého byl opravdu kousek.

V celkovém pořadí byl v mezinárodní konkurenci sedmý. Muziku si umí představit i jako své budoucí povolání.

„Ještě nevím. Možná by hudba mohla být koníček a živil bych se jako ajťák. Anebo bych mohl sportovat. Jako v těch sportech pro nevidomé.“

Sportuje už teď a daří se mu. V plavání je hned trojnásobným mistrem republiky.