Klienti děčínského "azyláku" dostali při potravinové sbírce míň jídla. Lidé si je pletou s uprchlíky

„Pořád nás překvapuje, že lidé, do kterých bychom to vůbec neřekli, dávají vlastně nejvíc,“ usmívá se Lenka Plicková z děčínského azylového domu, která se letos zúčastnila jako dobrovolnice i potravinové sbírky v supermarketech.

Atmosféra ale zdaleka nebyla tak srdečná, jako v minulosti. Jídla se v Děčíně celkově podařilo sice vybrat víc než v loni, přímo azylovému domu ale dárci věnovali skoro polovinu toho, co v loňském roce.

„Dvakrát se tam ozvaly tak nepříjemné hlasy, že musela dokonce zasáhnout i ostraha,“ konstatuje Plicková.

Důvod je podle zaměstnanců domova jasný. Světové události a společenská nálada se negativně promítla i do vnímání lidí v Děčíně.

Lidé si mylně spojují azylové domy s migranty

„Zjistili jsme, že pro spoustu lidí je azylový dům podobný jako azylant. Tedy přistěhovalec nebo uprchlík. Viděla jsem třeba i v televizi demonstraci, kde bylo na transparentech napsáno: ,Nechceme azylový dům…ʻ Přitom šlo o detenční zařízení pro uprchlíky. I z toho je evidentní, že spousta obyvatel tyhle dvě věci nerozlišuje.“

Ti, kteří se rozhodli sbírku podpořit, darovali kromě základních potravin i sladkosti pro děti, které ozdobí vánoční stromeček v domově.

„Vloni se nám podařilo vybrat okolo 420 kilogramů potravin, letos 246.“ Vedoucí děčínského azylového domu Vladimíra Jurčová si přesto rozhodně nestěžuje: „Jsme rádi za každý piškot, za každý pytlík mouky!“

Podobné potraviny se totiž použijí do krizových balíčků, které dostanou například ženy, které utekly z domova a neměly tak v azylovém domě svým dětem v prvních dnech co uvařit. To je i případ matky dvojčátek Kateřiny.

„Dneska jsem dělala čočku s párkem a vajíčkem. Utekla jsem před partnerem. Je nemocný. Alkoholik. Doufám, že se mi v Děčíně podaří sehnat normální bydlení nebo se budu moci nastěhovat do Stráže k rodičům.“

Domovem ročně projde 150 klientů. Všichni musí být občany České republiky nebo tu mít trvalý pobyt. Život v azylovém domě se rozhodně nepodobá hotelu. Klienti, kteří potřebují pomoc ,tu žijí dočasně - starají se o sebe sami a sociální pracovníci jim pomáhají hlavně tím, že je učí hospodařit s penězi, starat se o děti nebo často i vařit.“