Karel Reiner – jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů 20. století, rodák ze Žatce
Nacisté ho pronásledovali jako Žida, komunisté jako modernistu. Karel Reiner je dnes považován za jednoho z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů 20. století.
Narodil se v roce 1910 v Žatci. Stal se doktorem práv. Celý svůj život ale spojil s hudbou, kterou studoval u Aloise Háby a Josefa Suka.
Ve 20. a 30. letech byl součástí československé hudební avantgardy. Jako pianista a skladatel scénické hudby působil v legendárním divadle E. F. Buriana.
V prvních letech 2. světové války pracoval jako redaktor v Židovské náboženské obci. V roce 1943 byl deportován do terezínského koncentračního tábora. Byl zde vychovatelem mládeže v domově pro chlapce.
Dál skládal a se svými svěřenci inscenoval Erbenovy pohádky Král Tchoř a Otesánek. Na konci války přežil pochod smrti.
Po roce 1945 působil jako hudební referent Kulturní politiky a Svobodného Československa. Jako skladatele ho však režim obvinil z formalismu, který byl v rozporu s tehdejším preferovaným socialistickým realismem.
Reiner byl nucen avantgardu opustit. Používal tradičnější harmonii a více melodiky. Psal instrumentální, vokální i scénickou hudbu, masové písně, hudbu k dokumentárním filmům i pro děti.
Právě jeho pozdní tvorba je dnes často považována za nejhodnotnější.
V roce 1967 získal titul zasloužilého umělce. O dva roky později vystoupil z KSČ. Zemřel v roce 1979 v Praze.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
