Karel Hvížďala: O Černovicích a Ukrajině

14. červen 2014

Rose Ausländerová, narozená v roce 1901, chodila do školy v Rakousku-Uhersku, své první básně publikovala v Rumunsku, ale identita místa, kde žila, se měnila dál, aniž město musela opustit: z Czernowitz, česky Černovic, se v roce 1919, tedy krátce po první světové válce, stalo rumunské město Cernauti, v roce 1940 ruské Černovce, v roce 1941 opět rumunské Cernauti, roku 1944 znovu Černovce a od roku 1991 se jako součást Ukrajiny nazývá Černovice.

Přitom jde o historické město, metropoli Bukoviny, ležící na úpatí Karpat, s vlastní univerzitou, jejímž autorem je náš Josef Hlávka. Komplex univerzity je od roku 2011 zapsán na seznamu Světového dědictví Unesco. Z Černovice pochází i Paul Celan, rovněž básník, je to jejich nejslavnější rodák, který většinu života ale strávil v Paříži.

Tento region žil až do konce první světové války vždy v mnohonárodních státech Romanovců, Habsburků a Osmanů, na tržištích se tam prý mluvilo až šesti jazyky, i když nikdy tam nevládl mezi jednotlivými etniky dlouhodobě mír. Již od dob Bohdana Chmelnického, tedy někdy od roku 1690, byli například Židé z této oblasti vyhnáni a stěhovali se do Rumunska, jak zase popisuje ve svých pamětech Elie Wiesel, který je původem z rumunského Sighetu. Na druhé straně zřejmě střet etnik a znalost několika jazyků podněcoval básnický talent.

Dnešní Bukovina je rozdělena mezi rumunskou župou Suceava a právě ukrajinskou Černovickou oblast. Podle posledních statistických čísel tam žije 70 procent Ukrajinců, 20 procent Rumunů a Moldavanů, což jsou rovněž Rumuni a zbytek tvoří Rusové, Židé a dokonce i Poláci.

Zmiňuji tuto oblast Ukrajiny proto, že se o ní dnes tolik nehovoří, jako o Doněcku a Luhansku, ale abych připomenul, že Ukrajina je nejen na východě etnicky velmi členitý region a vládnout tam vyžaduje velký um: moudrost starých otců, čistou mysl matek a naivitu dětí a hlavně necenzurovanou paměť.

Bohužel jazyk, kterým se o situaci na Ukrajině hovoří, je často zatemněný ideologií a hlavně obchodními a strategickými zájmy. Jenže jak za této situace má novinář, který není jen zpravodajec, o Ukrajině psát, když mlčet nesmí? Přiznám se, že odpověď neznám. Jediné, co mohu, je klást další upřesňující otázky a připomínat kontext.

Rose Ausländerová měla pro tuto oblast typické jméno, česky by se jmenovala Cizincová a taky v cizině strávila většinu života: v USA, Rakousku a zemřela v roce 1988 v německém Düsseldorfu. V některých okrajových částech Ukrajiny by se mohla zřejmě většina lidí jmenovat stejně jako ona.

Spustit audio