Karel Holas - Čechomor

Slávka Brádlová: Český rozhlas Sever a dnešní host Karel Holas. Já myslím, že jméno už lidé dobře znají a vědí, že k němu patří ještě jméno kapely Čechomor. Docela by mne zajímalo, jestli mladší fanouškové by vás poznali pod názvem Českomoravská hudební, popřípadě Nezávislá společnost. Co myslíte?

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Já si myslím, že by to záleželo na tom, jestli budou závislí, anebo nezávislí. Tak možná jo, možná ne. Netroufám si to odhadnout.

Slávka Brádlová: Český rozhlas Sever vám dělá společnost a dnes také zajímavý host Karel Holas, dá se říct, vedoucí skupiny Čechomor. Už se nebudeme asi vracet k tomu názvu Českomoravská hudební společnost, ale kdybychom se přeci jenom měli vracet v čase, vracel byste se rád k Roku ďábla, anebo byste se raději vracel k roku tří Andělů?

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Tak ono to bylo hned vedle sebe, takže ono to je jedno, kam bysme se vrátili. Ale vrátit se do času Roku ďábla by bylo hezký, no, to určitě, protože to byla taková nezvyklá věc, která člověka nepotká každej den.

Slávka Brádlová: Spolupráce s Jazem Colemanem asi člověka může obohatit. Zajímalo by mne, jestli víc jako člověka nebo jako muzikanta?

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Obojí, protože vlastně on je hrozně pracovitej a člověk ztratí hodně času tou prací, protože my jsme asi oba dva takoví nezmaři, kteří pracujeme ve dne a v noci a furt, dokud to není dobrý. No a pak samozřejmě taky lidsky, a to jsme spíš trošku jakoby oba dva vzájemně zestárli.

Slávka Brádlová: Podle té muziky bych ani neřekla, takže vrásky nepočítejme. Pojďme počítat třeba vaše alba.

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Ježíš, tak to teď nevím, to jste mne dostala teda teďka. Já bych řekl takovejch, bratru, dva, tři, čtyři, pět, šest, tak kolem deseti, jedenácti alb, možná dvanáct, nevím teď.

Slávka Brádlová: Jsou všechna alba důležitá nebo nejdůležitější jsou ta, co nesou přívlastek "platinová"? Těch je, tuším, šest a jedna multiplatina navrch.

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Každý album je důležitý, já si myslím, že každej krok v životě je důležitej a některej jakoby vypadá víc, někerej míň, ale kdyby ten menší krok člověk neudělal, tak se nedostane k tomu většímu a tak dále. Takže to na sebe nějak navazuje a myslím si, že je to takhle v pořádku.

Slávka Brádlová: Loni v roce 2008 jste v závěru roku zažili možná takovou docela hezkou chvilku, protože v Českém slavíkovi jste přeskočili Olympic, jste pátí, sice, pravda, asi o nějakých 133 hlasů, nicméně jste před Olympikem, a to je co říct.

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Tak vidíte to, to já jsem ani nevěděl, že jsme přeskočili Olympic. Já jsem jenom věděl, že loni jsme byli šestí a letos jsme pátí. Já si Olympiku vážím, je na scéně daleko dýl než my, udělal spoustu krásných písní a zajímavý muziky a hlavně v těch začátcích to bylo úplně úžasný a Olympic je vlastně taková stálice.

Slávka Brádlová: Tak tady máte ale přece jenom pořád ještě co dohánět, protože oni, tuším, slavili už těch 40 let, Čechomor má dvacítku v roce 2008, takže je co dohánět.

Slávka Brádlová: Karel Holas, takto zástupce Čechomoru, je hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever a já jsem se chtěla dostat k pramenům té vaší muziky, protože je dost zajímavé, že oslovuje další i docela mladé, že jí rozumějí lidé na Moravě, v Čechách i ve světě. Myslím, že někteří kolegové vám to možná tak lehce zazlívají, Jaroslav Hutka například k pan Františku Sušilovi se chová s bezmeznou úctou, kdežto zdá se mi, že vy z těch pramenů čerpáte a spíš máte zájem, aby ta muzika ladila se začátkem třetího tisíciletí. Nebo se pletu?

Karel Holas, člen kapely Čechomor: No, tak my k tomu přistupujeme asi jinak než pan Hutka, a to nemyslím jako, že by to bylo hůř nebo líp. Jenom chci říct, že v podstatě ty písničky tady jsou a nám je líto, že ty písničky, který třeba jsou v těchhletěch pramenech, v Sušilovi, Bartošovi nebo v Jindřichu Jindřichovi, v kterýmkoli jiným zpěvníku, že vlastně tam jakoby tak spějí. A já si myslím, že to, co my jsme si vybrali, že to největší poslání je, vzít si tu písničku, dát ji mezi lidi, aby ta písnička začala zase žít, aby si ji lidi začali zpívat. To si myslím, že to je prostě takový naše motto. A my záměrně vybíráme kolikrát i písničky, který opravdu nejsou moc známý, nebo se moc nehrajou a dáváme jim vlastně takovej jakoby novej život. Aby se ty písničky dostaly hlavně mezi lidi, tak samozřejmě používáme takovej most mezi tou tradicí a tou přítomností. To znamená, že to nehrajeme v tradičním posazení, tak jak se to hrávalo dřív, ale my tu konzervu, která tam je zakonzervovaná, takhle vezmeme, otevřeme ji a přetavíme ji, nebo dáme ji do nějaký polohy dnešního posluchače, tak aby mohl vnímat v celý kráse tý písničky, která tam samozřejmě je. Nejdůležitější je vždycky tý písničce, protože to je křehká věc, jí nějakým způsobem neublížit a to je takový naše druhý snažení. Takže my vždycky, než s něčím jakoby vyjedeme ven, tak my máme dlouhý dodací lhůty.

Slávka Brádlová: Ale doslova a do písmene jste vyjížděli nebo vyjíždíte s touhle muzikou ven, a teď mám na mysli zahraničí. Ta odezva tam je taky dobrá. Tak čím si to vysvětlujete? Tím, že ta lidová muzika zní jakoby lidem stejně, nebo ty kořeny to má stejné? Kam až bychom se dostali?

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Já si myslím, že lidi ve světě vlastně vnímají, když to vezmu jako takovou tu world music, jak tomu říkají kritici, nebo já nevím kdo, prostě takhle to je nazvaný, tak já to taky takhle použiju, i když ty škatulky nemám rád a já si myslím, že posluchači, kteří přijdou na Čechomor nebo na jakoukoli jinou kapelu z jakýkoli jiný země, tak nevyžadujou to, aby se zpívalo v jazyku, kterýmu budou rozumět. To znamená, zpívá se to v rodným jazyku, nebo v tom jazyku, v kterým to vzniklo a tím pádem už tím to je zajímavý a jiný oproti jinejm písničkám a věcem, který se jinak normálně hrajou. Takže já si myslím, že ten jazyk jako takovej je hrozně důležitej. Janáček se taky zpívá v češtině, že jo.

Slávka Brádlová: No, ale kdybychom se drželi jenom té hudby, tam naopak mám pocit, říká se to, možná je to jenom takové klišé, že hudba, to je mezinárodní jazyk, že tomu lidé rozumějí, takže moravská písnička může docela klidně rozpohybovat Irčany a naopak a funguje to.

Karel Holas, člen kapely Čechomor: To určitě a já bych řekl, že vlastně ta melodika těch našich nápěvů a těch písniček je, aspoň pro mě, jedna z nejsilnějších na světě, protože tak krásný melodie, který prostě vycházejí z naší kultury, z našeho národa, z našich předků a i z našich hudebních skladatelů, prostě to ve světě nemá obdoby.

Slávka Brádlová: Mým hostem dnes je Karel Holas, mluvíme o Čechomoru, o jeho hudbě, respektive o písničkách, které Čechomor přetavuje, zpívá a hraje. Ale vy máte teď taky docela zajímavý projekt, který samozřejmě s hudbou souvisí, ale myslím si, že lidem přinese zase ještě o něco víc - Pověsti hradů a zámků. Jsme na začátku roku 2009, tak nevím, jak je to daleko, jestli už po tom prvním se rýsuje to druhé, nebo jak je to?

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Takže s tímhletím projektem nás oslovil Supraphon, který má s mluveným slovem velký zkušenosti a on to mluvený slovo chtěl doplnit písničkama, který se budou vztahovat k těm pověstem, k těm místům, k těm hradům a tak dále. My jsme si řekli, tak jo, tak to bude dobrý, písniček je hodně, že jo, nějaký najdeme a když jsme se do toho pustili, tak jsme zjistili, že vlastně k těm pověstem se toho zas tolik neváže, protože ty příběhy jsou spíš ze života a pověst je něco jinýho, než co píše život. No, tak když už jsme do toho takhle jako nastrčili tu hlavu do chomoutu, tak jsme se s tím museli poprat a vlastně víc než polovinu věcí jsme si vymysleli. Vycházeli jsme samozřejmě z tý lidový poezie, ale v jedný písničce jsme našli dvě sloky, který by se nám hodily, v další písničce další dvě a teď jsme to potřebovali nějak spojit, tak jsme si to prostě domysleli tak, aby to dotvářelo ten příběh a bylo to k tý pověsti tak, jak si myslíme, že by to mělo být. A tyto pověsti budou vlastně třídílný, tyhlety moravský, je první díl, druhý díl by měl být na jaře, a to jsou český hrady a zámky a tvrze taky a třetí díl by měl být na podzim, a to by měly být zase slezský zámky, hrady a tvrze.

Slávka Brádlová: Takže je na co se těšit. Severní Čechy měly v závěru minulého roku šanci slyšet Čechomor živě na turné. To turné má takový zajímavý podtitulek Pomocné tlapky. Hezky to zní a docela hezkou věc to znamená.

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Pomocné tlapky je obecně prospěšná společnost, která vychovává asistenční psy pro naše postižené občany. To znamená, že komukoli z nás se může cokoli, kdykoli stát a může to mít nedozírný následky a tihleti lidé vychovávají psy jako za prvé pomocníky a společníky, to znamená, když ten člověk je odkázanej na vozejk, nebo prostě na něčí pomoc, tak má furt vedle sebe toho společníka, toho psa, kterej je vychovanej tak, aby mu kdykoli pomohl, buď mu podá telefon, vodu, vysvlíkne mu ponožky, oblíkne ho, nebo zavolá přinejhorším pomoc, otevře dveře, a tak dále a tak dále a nám připadl tenhleten projekt velmi smyslupnej. My jsme dělali charity již dřív, ale tak spíš, kdo nám zavolal, ale tahleta charita vznikla z naší spolupráce s naším partnerem, kterýho máme a mně se právě na tom líbilo, že na tomhle partnerství je krásný to, že nepodporujeme žádnej nějakej výmysl, ale prostě je to věc, která někomu pomáhá a přišlo nám to smysluplný a děláme to.

Slávka Brádlová: Povídat by se dalo ještě moc, moc o mnoha věcech, třeba o filmové muzice, protože zjistila jsem, že máte ve skupině Čechomor hodně nadané lidi, kteří působí i leckde jinde. Těžko z toho udělat teď narychlo telefonní seznam, ale když už jste nespočítal vlastní alba, pojďte alespoň spočítat současné členy skupiny a představit je. Třeba i nástrojové obsazení. Tak začneme, Karel Holas?

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Takže já hraju na housle a zpívám, semtam taky na kytaru, Franta Černý zpívá a hraje na kytaru, na mandolínu, Radek Pobořil je náš akordeonista, který ještě hraje na zobcovou flétnu a na křídlovku nebo na trumpetu, Michal Pavlík je náš cellista, který vedle toho hraje ještě na české dudy, semtam vezme do ruky ukulele, pak máme kontrabasistu, kterej je z východní části zeměkoule, nebo na východ od nás, narodil se v Kyjevě, Taras Voloshchuk a hraje s náma od loňskýho roku a poslední je bubeník, který taky s náma hraje od loňskýho roku, kdy vystřídal Romana Lomtadzeho, který odešel do Ameriky za svým štěstím a za svojí múzou, takže teď s námi hraje Martin Vajgl na bicí.

Slávka Brádlová: A ústy Karla Holase tihle všichni, jako Čechomor, byli hosty ve vysílání Českého rozhlasu Sever právě dnes. Díky za váš čas, za zajímavé povídání, ať vám to hraje, ať máme co poslouchat.

Karel Holas, člen kapely Čechomor: Děkuji a taky vám přeju, ať se vám daří...