Karel Barták: COP28 – nemastné neslané poselství světu na závěr nejteplejšího roku v dějinách?
Válečné konflikty ani další karamboly na světové scéně neprospívají společnému úsilí lidstva odvrátit klimatickou katastrofu a zachránit přijatelné životní podmínky na planetě pro příští generace. To je převládající pocit z přípravy výroční klimatické megakonference COP28, která se sejde v příštích dnech v Dubaji.
Pokud se naplní, budeme svědky poloprázdných gest a jisté bezmoci, a to na sklonku roku, který byl nejteplejší v dějinách měření a nabitý přírodními katastrofami.
Čtěte také
Skepse se nevyhýbá ani Evropské unii, která tradičně vystupovala jako následováníhodný vzor pro celý svět, jak se utkat s klimatickou hrozbou. Evropané zajisté schválili skoro všechny zákony z balíku Fit for 55 a vybavili se tak legislativním nářadím pro snižování emisí všeho druhu, jaké nemá nikdo na světě.
Můžeme se stále ještě holedbat, že jsme schopni dosáhnout bezuhlíkové ekonomiky v roce 2050, tedy splnit cíl, který jsme si vytyčili v Green Dealu, slavné Zelené dohodě pro Evropu. Jenže na politickém kolbišti svádíme stále úpornější boj o to, zda vůbec má cenu o tyto mety usilovat.
Jdeme příliš pomalu
Ekonomický propad za covidové uzávěry a tvrdé důsledky ruské invaze na Ukrajinu se promítly do růstu cen energií a inflace vůbec. Najednou se ukázalo, že podpora zelené transformace, na které se unie dohodla, stojí víc, než jsme předpokládali. Green Deal přestal imponovat, naopak se stal synonymem jakéhosi zeleného diktátu z Bruselu, který způsobuje zdražování a pokles životní úrovně.
Čtěte také
Tento odpor, v Česku patrný od začátku, postupně probublal i v dalších zemích. Německý zelený vicepremiér Robert Habeck byl nucen zkroušeně stáhnout návrh zákona o zákazu plynových kotlů. Francouzský prezident Emmanuel Macron si veřejně přál, aby se udělala přestávka ve schvalování zelené legislativy. Dokonce Rishi Sunak, premiér Británie, která sama sebe pasovala na zeleného tygra v rámci G sedmičky, přesunul termín zákazu aut se spalovacími motory na rok 2035, tedy ho sladil s EU, zatímco původně trval na roce 2030.
Lidé mají hlouběji do kapsy a tlačí na vlády, aby se spíše než o vzletné cíle budoucnosti staraly o momentální potřeby svých voličů. Tlak je logicky nejsilnější tam, kde se blíží volby. Nizozemský ultrapravičák a rasista Geert Wilders vyhrál z mnoha příčin, ale faktem je, že patří mezi odmítače Green Dealu, který nenávidí například tamní chovatelé dobytka.
O mandáty budou za pár měsíců bojovat i poslanci Evropského parlamentu, a tak není divu, že se i na jeho půdě zvedl odpor proti některým normám, a to i v řadách pravostředové Evropské lidové strany, která zelenou transformaci a přechod na bezuhlíkový svět od začátku podporovala.
Evropská komise jde do jednání s ambicemi a formálním optimismem, ale ani ona dosud neřekla, kolik peněz je ochotna vložit do nového fondu „ztrát a škod“, který má sloužit k nápravě destrukce způsobené klimatickými změnami, což bude jedním z ožehavých bodů summitu. Pod oficiální pozitivní slupkou jsou cítit obavy. Nový komisař pro otázky klimatu, Nizozemec Wopke Hoekstra, připomněl, že situace se skutečně zhoršuje a lidstvo se blíží bodu, po jehož dosažení už nebude náprava možná.
„Potřebujeme jít zhruba po stejné cestě, pokud jde o směr. Ale jdeme příliš pomalu, nezbývá nám než zrychlit,“ prohlásil. Uvidíme, k jakému zrychlení se svět v Dubaji zaváže, pokud vůbec k nějakému.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
