Kafkův instáč by byl plný pejsků a food porna. Texty si sto let po jeho smrti zaslouží nové impulsy

„Prázdné myslím v dobrém slova smyslu,“ vysvětluje Činátlová. Podle ní jdou totiž Kafkovy texty zaplnit čímkoliv. „Narazila jsem už na spoustu nálepek - kdo všechno je Kafka: že je modernista, postmodernista, dadaista, expresionista, že se dá číst jako typicky židovský autor, chasidský autor, můžete na něj aplikovat psychoanalýzu, můžete psát o zvířatech u Kafky,“ dodává.

Podle ní je univerzálním motivem jeho textů „zápas“. „Do vašeho života vtrhne něco nepravděpodobného, malicherného, nicotného, malicherného, nepatrného, nahodilého. A vy sledujete, jak něco nepatrného může mít pro váš život katastrofální důsledky,“ popisuje.

10 fotografií

Ondřej Macl vnímá tento „zápas“ mezi tím, jak Kafku známe a tou možností něco tam hledat. „Já jsem se Kafky vždycky bál. Měl jsem ho na poličce mezi Broučkama a statečným Cibulkou. A byly tam ty děsivé ilustrace. Byl jsem ovlivněný nejen interpretacemi, ale i dějinnými událostmi, které mu pak dodaly různé dimenze. Nejsou tu ale jen aspekty dominantní ve dvacátém století. Myslím, že teď po sto letech je dobrý čas zkusit hledat jiné impulsy,“ vybízí.

Proč jsou překvapení ti, kdo si opravdu Kafkovy texty přečtou? Proč by měl Kafka na sociálních sítích hlavně fotky pejsků? A co by podával ve své restauraci, o které snil? Kam v Praze chodil plavat a máme jeho texty sto let po jeho smrti nechat plavat? Pusťte si záznam z živého natáčení podcastu Lit.