Jiří Strach: Anděla Páně 3 bych natočil rád. A už dokonce vím, o čem by byl
Na Štědrý den bude Česká televize vysílat pohádku Lotrando a Zubejda i Anděl Páně 2, den předtím potěší diváky digitalizovaný Anděl Páně 1. Všechny tyto pohádky mají společného jmenovatele, herce a režiséra Jiřího Stracha.
Po úspěchu Anděla Páně 1 a 2 je asi nejčastější otázkou, kterou dostává, zda bude i třetí díl. „Zatím ho netočíme, ale je to stále v úvahách. Na scénáři pomalu pracujeme, dokonce víme, o čem by to bylo a byl by i zafinancovaný. Teď si ale musíme počkat, jestli všechna ta kolečka do sebe zapadnou. Opět se nabízí kombinace nebe a nového pozemského příběhu, ale určitě by to přineslo i nějaké hluboké téma podobně jako první dva díly. Případné téma trojky by bylo: kdo umí litovat svých hříchů a toho, za co je odpovědný, tak se jednou do nebe dostane.“
Toho, že by mu Petronel (Ivan Trojan) nebo Uriáš (Jiří Dvořák) na své čertí role zestárli, se režisér nebojí. „Já jsem tuhle potkal Jirku Dvořáka, který mi říkal, jestli už na to nejsme starý, ale při tom se mu tak čertovsky leskly oči. Když to dáme Trojanovi a Dvořákovi, tak to bude fungovat i za 20 let, a to platí i o Bartoškovi. Oblékám totiž postavu, ne roli.“
Premiéra digitálně zlepšeného Anděla Páně 1
Anděl Páně 1 prošel letos digitální rekonstrukcí, zatím jako nejmladší český film. Zaměstnanci České televize sami Jiřího Stracha požádali, že by ho rádi vylepšili, protože se natáčel ještě klasickou kamerou. S výsledkem je režisér moc spokojený. „Je to neuvěřitelné, co všechno dnes počítače dokáží.“ Obnovená premiéra Anděla Páně 1 potěší diváky České televize 23. prosince. Jiří Strach se na něj už ale dívat nebude.
„Já se na svoje filmy nikdy nedívám, považuji to tak trochu za pýchu režiséra. Já se maximálně na začátku vysílání kouknu, jestli to odbavovací pracoviště televize dobře vysílá. V momentě, kdy film dokončím a odevzdám, tak už není můj, ale je diváků. Je to takový bič na moji pýchu.“
Strach rád straší, ale jenom ve filmech
Příjmení navzdory je považován za nejlaskavějšího režiséra. „Na place jsem zvýšil hlas tak dvakrát v životě, a to jsem to jenom hrál. Ale moji nejbližší spolupracovníci se museli otočit zády a viděl jsem, jak se jim třesou ramena smíchy. Křikem se totiž nikdy ničeho nedosáhne. Režisér by měl být laskavý a všeobjímající, a to platí při každé práci.“
Ve filmech ale straší rád a tak ho těší i aktuální činnost. „Mám na Slovensku roztočený mysteriózně-detektivní seriál Lovec. Ten budeme točit i příští rok, tentokrát už v Česku. No a mezitím si střihnu krásný film podle scénáře Marka Epsteina s Jiřinou Bohdalovou.“
Původně měl točit také dokument k 90. narozeninám Jiřiny Bohdalové, ale nakonec z toho sešlo. „Jenom jsme to trochu pozdrželi. Nejprve nám do toho hodil vidle covid, potom měla Jiřinka hodně práce. A potom už jí bylo 91 let. Když jsem se jí zeptal, jestli to má ještě smysl, tak mi odpověděla: ‚Já si na to počkám, až mně bude 100 let, ale jenom jestli Ty se toho Strachu dožiješ‘,“ glosuje laskavě režisér, který herečku velmi rád obsazuje.
„My se s Jiřinkou známe od roku 2003, kdy jsem ji obsadil do filmu Povodeň. Tam jsme si tak nějak sedli a rozjela se naše spolupráce, která pokračuje dodnes. Znám ji za ty roky hodně zblízka. Na rozdíl od titulních stran bulváru ji znám takovou, jaká je doopravdy. Je mi líto, že je těmi bulváry často vláčena v rámci polopravd a lží.
Jiří Strach je věřící, a proto i k Vánocům přistupuje jinak, i když to popisuje se svým typickým humorem. „Před Štědrým dnem si projdu Pařížskou ulicí, sudá čísla tam, lichá sem, podívám se do obchodů a zjistím, že na to nemám. A doma potom manželce řeknu: ‚Ale Magdičko, my jsme křesťané, my tohle nepotřebujeme‘.“
Jak tedy tráví Štědrý den a jaké má vánoční zvyky? Kdo ho k víře přivedl a proč mu to pomáhá zvláště v současné době? Která píseň provázela do nebe jeho tatínka a tatínka Vojtěcha Dyka? Nejen to uslyšíte v záznamu pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.