Jen čtyři cvičné kuchyně pro nevidomé jsou v celém Česku. Jedna z nich je v Ústí nad Labem

10. prosinec 2015

Uvařit si čaj nebo namazat chléb je pro většinu lidí naprostou samozřejmostí. Ovšem pro nevidomé je to složitější dovednost, kterou potřebují natrénovat. V Ústí nad Labem otevřela organizace Tyfloservis nově opravenou cvičnou kuchyň. Hned vzápětí v ní bylo velmi rušno, protože nevidomí lidé se tam pustili do přípravy jednohubek.

„Mně to přijde, že jsou slabší. Já dělám silnější. Já to dělám na prst. Prst za prstem krájím. Doufám, že to je namazaný,“ říká Roman Vaněk, který zdatně natírá ty rohlíky na jednohubky a dodává: „To musí jít samo. Já už mám natrénováno, to je praxe.“

Jaké to pro něj bylo, když se tyto dovednosti učil?

„To bylo, když jsem si doma sám udělal snídani. Tak jsem si vytáhl chleba. Namazal jsem si chleba s máslem. A manželka mi řekla, že mám v ledničce nakrájené rajče. Tak jsem si ho vytáhl, dal jsem si to na stůl, posolil. Kousl jsem do toho a zjistil jsem, že to není chleba s máslem a rajčetem, ale je to chleba s máslem, červeným grapefuitem a sůl. Takže asi víte, jak to dopadlo, když to vylétlo ven.“

Kuchyň pro nevidomé

„Je to samolepka, ke které já se přiblížím přístrojem, který se jmenuje pen friend a jakmile se k tomu přiblížím, tak mi to i řekne,“ popisuje jednu ze speciálních pomůcek pro nevidomé Nikol Aková, vedoucí ústecké pobočky Tyfloservisu.

Takových pomůcek pro lidi se silnou slabozrakostí je ve cvičné kuchyni spousta.

„Ano, je jich spousta a je velký rozdíl v tom, jak je lidé chtějí používat. Někteří mají rádi takové zvukové pomůcky a někdo zase jde po tom, naučit se to opravdu hmatově. Takže je to samozřejmě o trénování, o opakovaném trénování a třeba i s chybami,“ vysvětluje Nikol Aková.

Čtěte také

Když do cvičné kuchyně člověk vejde, asi ho nenapadne, že by měla být něčím zvláštní. Určitě jsou tu odlišnosti nebo věci, na které se dbalo.

„Mysleli jsme na ty, kteří mohou využít zbytky zraku, takže je ta kuchyň kontrastní. Vždycky se vedle sebe promítá světlá a tmavá barva jednotlivých skříněk a stejně tak je to na některých důležitých bodech, potvrzuje Nikol Aková.

Jednou z věcí, kterou lidé doma běžně nemívají, je indikátor hladiny.

„Je to pomůcka, která se kovovými nožičkami zavěsí do hrnku a jakmile naléváme horkou nebo studenou tekutinu, tak centimetr pod okrajem nám zapíská,“ doplňuje Aková.

Přeměna dvacet let starého kuchyňského koutu v plnohodnotnou cvičnou kuchyň pro nevidomé stála 250.000 korun. Obecně prospěšná společnost Tyfloservis získala na opravu sponzorské dary, a to od Nadačního fondu Mathilda a od soukromé bankovní společnosti.

autor: Lucie Valášková
Spustit audio