Jednozrnka je prapůvodní druh pšenice. Oproti té běžné má vyšší nutriční hodnotu

Jednozrnka je nejstarším druhem pšenice – pěstovali ji už lidé v mladší době kamenné. Nikdy nebyla šlechtěna a křížena. A tak si zachovala pro člověka příznivé složení. Náš organismus si na trávení těchto prastarých nepřešlechtěných plodin zvykal po mnoho tisíc let a umí je dokonale využít.

Od moderní šlechtěné pšenice se liší tím, že má nižší množství i strukturu lepku a je výživnější. Oproti pšenici je zrno měkčí a vláčnější, chuť má nasládlou, oříškovou. Má vysoký obsah karotenoidů – ty se zaslouží o krásnou žlutou barvu chleba.

Je v ní dost proteinů a stopových prvků, jako například zinku, hořčíku, draslíku a fosforu. Obsahuje také bílkoviny a vlákninu a je snadno stravitelná.

Pokud se rozhodnete jednozrnku zkusit, dbejte na správnou přípravu. Den nebo i dva dny předem ji namočte do vody s trochou probiotik, třeba lžicí jablečného octa nebo citrónové šťávy, případně umeoctem.

Propláchnutou jednozrnku pak uvařte a přidejte třeba do salátu, polévky, různých nákypů nebo z ní můžete připravit rizoto či pomazánku. Zrna si můžete samozřejmě také umlít na mouku.