Jaroslav – Uhersko – Sibiř - Polsko (6. den - pátek 28. května 2010)

Krásně prosluněná je i fotka v Jaroslavi, což byla naším pohledem jakási čeká varianta ruského města Jaroslavl. Odtamtud to byl jen kousek do další zajímavé vesnice, která nese jméno Uhersko. Popravdě, nekonečné lány řepky v rovinaté krajině do určité míry možná Uhry tak trochu připomínaly… Nebo ne?
Cesta nás dál zavedla do okolí Pardubic. Popravdě, do oběda to „jelo“ opravdu rychle a zdálo se, že kolem třetí budeme v cíli etapy. Vyjížděli jsme po půl deváté a kolem dvanácté jsme měli za sebou polovinu celé etapy. Ale jak asi všichni cyklisté vědí, s plným břichem se jede opravdu špatně. Potvrdilo se, že polévka a kuřecí řízek a hranolky, to není dobrá pohonná hmota pro cyklistu. Druhá část etapy tomu odpovídala.
Ještě jsme se stihli vyfotit na Sibiři, což je osada Němčic nedaleko Pardubic (ceduli jsme si museli opět vyrobit sami, žádná tam nebyla) – a pak se výprava rozdělila. Doprovodné vozidlo projelo Pardubicemi po silnicích, cyklisté si nenechali ujít výjezd na Kunětickou horu a následný průjezd centrem Pardubic po cyklostezkách.
Sešli jsme se opět za městem, a to už se počasí mírně horšilo. Zatáhlo se, chvílemi sprchlo, chvílemi dokonce lilo. Také se opět mírně zvlnil terén, takže nakonec se jízda opravdu prodloužila. Poslední na cestě jsme měli osadu Polsko, jinak součást obce Zbyslav. Až rozhovorem s místními obyvateli jsme zjistili, kde se Polsko nachází – a po operativní výrobě cedule jsme se nakonec mohli vyfotit.
Po dojezdu do cíle etapy na okraji Kutné Hory jsme byli mile překvapeni zdejším kempem – a potěšeni tím, že krátce poté, co jsme dorazili, začala bouřka, spojená se skutečným lijákem.
Přátelé z domova se nás ptají, zda už nejsme unaveni. Jsme.
Dnešní druhá etapa byla 132 kilometrů dlouhá. Cyklisté na její ujetí potřebovali 6 hodin 52 minut čistého času. Dohromady tedy máme zatím ujeto 759 kilometrů, celkový čas 39 hodin 31 minut.