Jaroslav Šonka: Karel Veliký a Evropa

31. leden 2014

Glosa

Před dvanácti sty lety zemřel Karel Veliký, obnovitel římského integračního systému Evropy. Připomenula to i mše ve Svatovítském chrámu. Hovořilo se kolem ní také o tom, jak většina tradičních šlechtických rodů odvozuje svou genetiku právě od něj. A to i s levobočky a pradlenami přes oněch zhruba 30 generací – model Oldřich a Božena. Budeme s Karlem Velikým příbuzní asi všichni. Genetika nás ale nezachránila. Více než tisíc let byla válka pro politiku konstitutivní – shrnul to Carl von Clausewitz, také Karel, před dvěma sty lety, do často citované věty: „Válka je pokračováním politiky jinými prostředky“.

Můžeme diskutovat o tom, jaký byl Karel Veliký člověk. Byl dominantní, jaksi diktátorský, dobrý vojevůdce. Měl azbestový ubrus, který se místo praní vypálil v ohništi. Proč se musel vypalovat, o tom jsou jen domněnky. Asi na něm po divoké hostině zbylo leccos. O azbestové hrozbě pro plíce tehdy ještě nevěděli a stejně umírali dřív, než je stihla rakovina. Reformoval státní správu. Odkazoval se na něj i jeho jmenovec, Karel IV. A měl slavný kaligrafický podpis. To jsou jen střípky.

Víme také, že tisíc let po své smrti Karel Veliký rozděloval kontinent, který chtěl spojit. Nárokovali si ho totiž Francouzi i Němci a nemohli se dohodnout. Jistě, univerzální mocenský nárok Karla Velikého se datuje již od jeho římské korunovace v roce 800 a všichni to věděli. Svatořečen byl již ve 12. století, ovšem následovala staletí evropských konfliktů nejrůznějšího druhu.

Teprve situace po konci druhé světové války vedla k osvěžení mírové stránky Karlovy role. Po brutálních konfliktech 20. století, spojených s genocidami a nacionalistickými vášněmi, se dohodli Konrad Adenauer a Charles de Gaulle, že ho prohlásí patronem Evropy, a to společně. Tím sice již v mnohém ohledu byl – odkazoval se na něj třeba Richard Coudenhove Kalergi, když 1923 publikoval své dílo Panevropa – ale Adenauer a de Gaulle založili něco, co přežilo dodnes, a bez války.

Charles de Gaulle|foto: Library of Congress

Letos se toto dvanáctisetleté výročí pojí ještě se stým výročím úmrtí Berthy von Suttnerové, rozené Kinské. Zatímco Karel Veliký sjednocoval Evropu mocensky jako válečník, Bertha von Suttnerová se snažila zbavit svět mechaniky vojenské agrese jako prostředku prosazování mocenských ambicí. Chtěla škrtnout citovanou Clausewitzovu poučku. Motivovala Alfreda Nobela k založení mírové ceny, kterou pak i obdržela. Varovala před válkou, jež začala v roce 1914, krátce po její smrti. To ale Němci a Francouzi ještě nedokázali vzpomínat na Karla Velikého spolu.

autor: Jaroslav Šonka