Jan Vávra: Varování ze Severního Irska
Násilné pouliční nepokoje, které panují poslední dobu v Severním Irsku, jsou možná – pro někoho mimo Irsko a Velkou Británii – překvapením. Zejména je překvapující, že je vyvolávají protestantští unionisté, kteří podporovali brexit, takže by teď logicky měli být spokojeni.
Situace v Severním Irsku je ovšem poučnou ilustrací toho, jak křehký a nevypočitatelný je v současném navzájem propojeném světě vztah mezi centry a periferiemi. Nejde jen o to, že už nemůžeme spoléhat na to, že pokud v systému globálního kapitalismu něco změníme, zbytek zůstane automaticky stejný. Poučné spíše je, jak snadno může jakákoli změna probudit síly, o kterých jsme se domnívali, že už dávno spí.
Čtěte také
Při vyjednávání o brexitu panovala obava o to, aby mezi Irskou republikou, která je členem EU, a Severním Irskem, které už v EU není, nevznikla klasická hranice. Vytvořila se tedy méně viditelná hranice v moři mezi Irským ostrovem a Velkou Británií. Severoirští protestanti, kteří chtěli tvrdý brexit a doufali, že se odtrhnou od Irské republiky, se tak naopak vzdalují Británii. Mohli bychom nad tím jen mávnout rukou, protože pozice Severního Irska je – jak známo – hodně složitá. Ale irský příklad může být poučný i pro nás.
Lidé ve střední Evropě samozřejmě nemají takový sklon jít hned do ulic a zapalovat auta, to ale neznamená, že by zde bylo nahromaděno méně pocitů křivdy a zklamání. Vzájemné nepřátelství ovšem v tomto prostoru není postaveno na odlišném náboženství jako v Irsku, ale na nacionálním základě – a to je možná ještě nebezpečnější.
EU a mnoho nevybuchlé munice
Problém je, že národy střední Evropy většinou nejsou konstituovány na občanském principu, ale na etnickém pojetí nebo na základě společného jazyka. To do značné míry znesnadňuje otevřený vztah vůči příslušníkům jiného národa, protože při hledání národní identity je třeba se vůči ostatním vymezovat. Když k tomu přidáme nejrůznější nevyřízené účty a traumata z nedávné minulosti, může být zaděláno na slušné konflikty.
Čtěte také
My Češi například stále trpíme domnělou zradou Západu a obavami z Němců. Maďaři zase mají své trianonské trauma, kdy uherské království přišlo o dvě třetiny území a třetinu obyvatel – to Viktor Orbán označuje za „rozsudek smrti“. Tyto vášně pochopitelně znepokojují sousedy Maďarska. Poláci zase trpí paranoiu vůči Rusku a obavami z Německa, jejich vztah s Ukrajinou je plný vzájemných křivd a etnických čistek. A to nemluvím o pocitech křivdy za rozbití Rakouska-Uherska ani o latentním antisemitismu.
Dějiny 20. století prostě zanechaly na tomto území příliš mnoho nevybuchlé munice. Zatím tyto džiny drží v lahvi díky své nadnárodní a sjednocující roli Evropská unie. Je ale otázkou, jak by se národní vášně vyvíjely, kdyby některý stát střední Evropy EU opustil nebo se vůči ní začal ostřeji vymezovat.
Situace je o to znepokojivější, že v našem regionu posilují vůdci, kteří svoji politiku staví na etnickém nebo jazykovém pojetí národa, a ne na občanském principu. I u nás, kteří se pokládáme za tolerantní národ, si nacionalisté drží stabilně téměř 10procentní podporu a i takzvaně tradiční strany na národní notu často hrají. Proto by se občanská společnost měla mít na pozoru před politiky, kteří neustále vyvolávají protiunijní nálady, nebo si dokonce pohrávají s myšlenkou odchodu z EU. Nepokoje v Severním Irsku ukazují, jak nečekané a nepředvídatelné důsledky může mít jakékoli vytváření nových hranic.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
