Jan Vávra: Už nám nevadí korupce?
Různé státy mají zažitou různou míru toho, co je pro veřejné činitele přípustné. Kupříkladu veřejnost skandinávských států je na své politiky velice přísná. Je tam také nejnižší míra korupce. Ve státech jižní Evropy jsou benevolentnější a korupční skandály jsou zde častější. V Evropě jsou ke svým politikům všeobecně nejbenevolentnější občané postkomunistických zemí.
Není tedy náhodou, že se Česká republika v Indexu vnímání korupce za rok 2020, který připravuje Transparency International, dělí s Ománem a Rwandou o 49. příčku, což znamená, že se za rok propadla o pět míst a průměr Evropské unie se nám již druhý rok vzdaluje.
Čtěte také
Žebříček Indexu vnímání korupce je stanovován na základě třinácti nezávislých indexů. Jeden z indexů hodnotí, jak je osobám ve veřejných funkcích bráněno zneužívat své postavení pro osobní prospěch. Právě zde jsme dosáhli největší ztráty. Problém zneužívání postavení dokumentuje i nejnověji kauza nového ministra zdravotnictví Petra Arenbergera (za ANO), který – kromě toho, že tajil přiznání většiny svého majetku a svých příjmů – jako ředitel fakultní nemocnice pronajímal této nemocnici svoji nemovitost.
Přes poměrně slušnou medializaci je téměř jisté, že ministr Arenberger tento problém ustojí. Premiér zřejmě došel k názoru, že jeho hnutí tato kauza ani před blížícími se volbami neublíží.
Příběhy o klientelismu a úplatkářství
Co je ale důvodem stále klesající laťky přípustnosti chování veřejně činných osob? Vzpomeňme na Stanislava Grosse (ČSSD), který musel odejít kvůli tomu, že nedokázal vysvětlit původ několika milionů, za které si pořídil nový byt.
Ministr Arenberger si vydělal pronájmem svých nemovitostí nemocnici, kterou řídil, za pět let asi šest milionů, dalších 28 milionů inkasoval na živnostenské oprávnění, když ve své ordinaci testoval léky v klinických studiích, což mohla dělat jím řízená nemocnice.
Znamená to, že současná společnost je otupělejší, než byla v dobách budování kapitalismu?
Čtěte také
Andrej Babiš (ANO) vyvolal velké očekávání, které potom proměnil do volebních úspěchů, především svou protikorupční rétorikou a tvrzením, že není politik. Vítězný postup mu do značné míry umožnily korupční skandály našich dvou nejsilnějších politických stran, tedy ODS a ČSSD, které postupně erodovaly důvěru veřejnosti v demokracii a v tradiční strany, takže nemalá část populace uvěřila, že spásu přinese jen někdo úplně nový.
Brzy se ale ukázalo, že noví vůdci si rychle osvojili staré manýry podobně, jako se prasata v proslulé Orwellově Farmě zvířat naučila chodit po dvou.
Původně protikorupční hnutí ANO je dnes zatíženo řadou skandálů, druhý muž hnutí je nevyčerpatelným zdrojem příběhů o klientelismu, ovlivňování veřejných zakázek a úplatkářství a samotnému vůdci hnutí přibyl kromě trestního stíhání za podvod i problém s konfliktem zájmů, do kterého zatáhl celou zemi.
Osud ministra Arenbergera samozřejmě nastaví nové standardy chování politiků. Pokud budeme dále umožňovat osobám ve veřejných funkcích zneužívat své postavení pro osobní prospěch, budeme v Indexu vnímání korupce dále klesat a důvěra v politický systém bude dále erodovat.
Jde ale o krajně nebezpečný trend. Z historie 20. století víme, že pokud lidé získají dojem, že vládnoucí elity sledují jen vlastní zájem, otevírají se automaticky dveře pro autoritativní vůdce.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
