Jan Vávra: Copak se nám krize vyhne?
Politici všech zemí a režimů s oblibou slibují, jak se právě pod jejich vedením budeme mít všichni skvěle. Ovšem ve chvílích všeobecných obav může politik oslovit veřejnost otevřeným přiznáním, že ji nic dobrého nečeká. Vzpomeňme na dnes již legendární projev Winstona Churchilla slibující jen „krev, pot a slzy“.
Na počátku energetické a ekonomické krize, ve které se Evropa ocitá, je na místě otázka, jestli mají politici lidem otevřeně přiznat, že je čeká strádání, nebo jim nepříjemné zprávy jen pomalu dávkovat a doufat, že si vážnost situace časem uvědomí sami.
Čtěte také
Fialova vláda informuje o krizi ve zdejším kraji oblíbeným stylem „já neříkám ani tak, ani tak, ale na má slova vždycky dojde“. Je třeba přiznat, že je v současné době dost vytížena předsednictvím EU, které zatím podle zpráv médií zvládá celkem slušně. Přesto se nabízí srovnání se sousedním Německem, jehož přístup se diametrálně liší.
Přitom neexistuje žádný důvod, proč by energetická krize měla dopadnout na Němce více než na Čechy. Německá vláda jasně lidem řekla, že je čeká v zimě krize, a v obavě z nejisté situace na trhu s energiemi zavádí řadu omezení, která již nyní ovlivňují životy lidí. Patří mezi ně například omezování možnosti sprchovat se teplou vodou, tlumení pouličního osvětlení nebo uzavřené či chladnější veřejné bazény.
Sektorová daň jako trest za úspěch?
V Hannoveru, hlavním městě spolkové země Dolní Sasko, se už ve sportovních halách, tělocvičnách nebo městském bazénu neosprchujete teplou vodou. Přestanou tryskat fontány a veřejné budovy už nebudou v noci osvětleny. Úsporný systém zavádějí také v Mnichově. V městských úřadech přestane téct teplá voda a městské budovy už nebudou nasvíceny.
Čtěte také
Je pravda, že nemáme plynové elektrárny jako Němci, ale na ohřívání teplé vody plynem můžeme ušetřit už teď. Místo toho chce mít naše vláda jednou kontrolu nad elektrárnami, pak uvažuje o dani pro ty, kteří na válce vydělali. Nerozhodne se ale ani pro jedno. Na jednu stranu plánuje zvýšení důchodů a slibuje jednorázové podpory domácnostem zasaženým růstem cen energií, na druhou stranu se zdráhá zavést sektorovou daň pro energetiku či banky.
Podle některých politiků ODS nebo TOP 09 by totiž sektorová daň byla trestem za úspěch. To svědčí o přetrvávajícím ideologickém pohledu na svět, jehož základem je víra, že trh vyřeší vše.
Čtěte také
Realita je ovšem taková, že v oblastech, jako je zemědělství nebo fosilní energetika, vláda stále více podporuje velké hráče na úkor těch malých – to dokládá mimo jiné dopis Evropské komise, který ostře kritizuje vládní koncepci využití unijního Fondu spravedlivé transformace. Podle informací Deníku Referendum jsou proto ohroženy dotace ve výši desítek miliard.
Již bylo mnohokrát řečeno, jak nebezpečný může být narůstající pocit veřejnosti, že politický establishment straní majetným nebo elitám obecně. Nálady, že náklady energetické a finanční krize nenesou všichni spravedlivě, jen utvrzují ty, kteří se pokládají za odstrčené, v názoru, že řešení spočívá v návratu do industriálního věku národní ekonomické svrchovanosti, kdy jsme měli všechno pod kontrolou. To je pozice, kterou hlásají všichni populisté a v USA nebo Británii s ní už slavili úspěch. Nemají-li uspět i zde, je třeba opustit ideologické poučky a otevřeně přiznat, co nás čeká. Potom ale musí vláda problémy skutečně řešit a jejich dopady rozložit pokud možno spravedlivě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
