Jak se stravovali obyvatelé českých hor? Třikrát denně kyselo a maso jen v neděli
Maso jen ve svátek nebo v neděli. Za to každý den několikrát kyselo nebo jinou polévku obarvenou modrákem, a také houbové haše, známé jako houbovníky. Právě taková jídla tvořila spolu s bramborami po staletí základ stravy v drsných a chudých horských oblastech.
Kyselo i další tradiční pokrmy zažívají poslední době renesanci. Objevují se v hospodách, v jejich vaření se dokonce soutěží. Univerzální recept na nejlepší kyselo ale asi není. „Nejlepší kyselo je to od maminky, každý ho má rád právě tak, jak se upravuje v jeho rodině,“ říká etnolog Daniel Dědovský původem z Vysokého nad Jizerou.
A jak to bylo v minulosti?
„Kyselo se snídalo, obědvalo i večeřelo. Rané třeba s chlebem, v poledne s bramborem a večer samotné,“ tvrdí Dědovský.
Díky tomu má o krajových jídlech velký přehled a také ví, že se místním kyselo často už zajídalo. A to i přes to, že kysela byla spousta druhů. Kvásková i mléková, ovšem ne s kravským mlékem, ale s mlékem kozím. Mlékové kyselo se kyselilo octem, u kváskového nebyl ocet potřeba, protože kyselost zajišťoval právě kvásek.
Modrák budiž pochválen!
Na jídelníčku horalů nemohly chybět houby. Králem hub ale nebyl hřib, tak jako jinde, ale modrák neboli hřib kovář. „Ten dokáže polévku zbarvit do tmava, takže potom vypadá jako masový vývar. A jak víme, masa tu bylo málo,“ vysvětluje Dědovský.
Houby se často zpracovávaly jako haše, které se říká hubník nebo houbovník. Známe ale i spoustu dalších výrazů. Podle toho, zda šlo o hubník slaný, nebo starší sladký. Slaný se dělal i během roku, sladký byl svátečním jídlem spojeným se Štědrým dnem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.