Islandský Lakagígar před 230 lety
Události, které nastaly po sérii mocných explozí na Lakagígar v roce 1783, představují vůbec největší katastrofu, která kdy v historické době postihla Island.
Co všechno způsobila
Na toxické působení oxidu siřičitého a na otravu pozřeným fluorem na pastvinách umírala hromadně nejenom hospodářská zvířata (zejména skot, ovce a koně), ale i podstatná část v přírodě volně žijících živočichů. Uvádí se, že v důsledku těchto vulkanických událostí na Islandu došlo k celkovému snížení stavu ovcí o 187 000 kusů (což odpovídá 76 % původního počtu těchto zvířat) a ke snížení stavu skotu a koní o plných 50 %. Dosti kuriózní jsou záznamy o tom, že zbylá zvířata byla v zimním období místo nedostatkovým senem a slámou, zachraňována doplňkovými krmivy, která byla připravována ze sušených mořských ryb. Počet obyvatel Islandu se do r. 1786 následkem nevídaného hladomoru, nemocí a vystěhovalectví snížil ze 49 000 na 38 500. Dánská vláda, která tehdy spravovala Island, dokonce v jednom období zvažovala přesídlení celého zbytku obyvatel Islandu na evropský kontinent.
Začátek katastrofy
Neděle 8. června 1783 (okolo 09:00 ráno) je přesné datum, které se váže k otevření prvé islandské erupční trhliny. Znamenalo to začátek ničivých erupcí a postupného otevírání dalších asi deseti paralelních erupčních trhlin, jejichž celková délka nakonec dosáhla necelých 27 km, s šířkou až 330 m. Tato tzv. lineární erupce potom vykazovala aktivitu po dobu dalších asi osmi měsíců (do 7. února 1784).
Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 06/2013.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
