Indiáni v Růžové na Děčínsku vás naučí stavět týpí nebo vyrábět lapače zlých snů

„Tohle je pazourek a křesadlo. I na hradech a zámcích, když se zeptáte, jak rozdělávali oheň, tak by vám to měli ukázat. Akorát že dneska už to nikdo neumí… A už se začalo kouřit, vidíte?“

Náčelník kmene Siouxů Četan ukazuje publiku v indiánské vesničce Rosehill, jak se rozdělával oheň bez zápalek. O kousek dál v týpí další indián popisuje, jak fungoval běžný den v táboře:

„Všechnu práci v táboře zastávaly ženy. Muži jen lovili a bojovali. Ženy se staraly o děti, o zpracování masa, o kůži, o šití, o stavbu obydlí, o bourání obydlí. Veškeré tyto práce zastávaly ženy,“ dozvídají se návštěvníci.

Celé muzeum je volně přístupné a lidé si tu mohou všechno sami prohlédnout. To se líbí hlavně desetileté Martině a Karlovi, které jsem našla v týpí se zbraněmi: „Tak tohle je určitě nějaký meč nebo šavle. A tohle je předchůdce polních pušek.“

Nadšení účinkujících je všudypřítomné a nakažlivé. Už čtrnáct let se do Růžové u Děčína sjíždí parta indiánů, která sem jezdila od dětství kempovat a láska k Českosaskému Švýcarsku je neopustila ani v dospělosti. Náčelník připouští, že čistě po indiánsku zde ale celé prázdniny nekempují:

„Dovážíme si vodu v kanystrech a máme i solární sprchu a podobné vymoženosti bledých tváří. Nemáme tady ani potok, ani rybník, ani studánku, takže musíme vodu dovážet,“ připouští, že si on i jeho přátelé při dvouměsíčním bydlení v týpí dopřávají pohodlí.

Každý den provázejí návštěvníky, dělají představení a workshopy a o víkendech hrají i divadelní představení.