Husitská církev uspořádala výtvarnou soutěž a besedu na téma Žijeme všichni na jedné zemi

"Asi kolem 300, což mě velice překvapilo, protože je skutečně obdivuhodné, že děti se zabývají touto problematikou a že s takovým zájmem přistoupily k úkolu, který dostaly."

Mgr. Hany Tonzarové z husitské církve jsem se zeptala, jak vypadají vítězná výtvarná díla.

"V té nejmladší kategorii do 7 let zvítězily na 1. a 2. místě obrázky, kde pod obrovským, krásným žlutým sluncem jsou spojeny za ruce děti různých národů a národností. Obrázky na 1. a 2. místě jsou si podobné, mají stejnou myšlenku, na 3. místě zvítězil obrázek rodina, linoryt, kde je také znázorněno toto společenství v rodině."

Obrázky sluníček, pod nimiž jsou spojeny za ruce děti různých národů a národností|foto: Jana Šustová

Co se týče skupin, v kategorii nejmladších dětí do 7 let se na prvním místě umístil obrázek vláčku, který veze děti různých národností. Na druhém místě je plastika, na které jsou figurky lidí z různých částí země. A jaké dílo se umístilo na 3. místě?

Účastníci besedy. Na stole visí vítězný obrázek vláčku vezoucího lidi různých národností|foto: Jana Šustová

"Byl to velice zajímavý projekt, kdy třída 1 A vyvedla plasticky a na tabuli 'Přejeme ti všechno nejlepší Lindo Nyguen', což je vietnamská spolužačka, které přichází přát spolužáci z 1 A. Takže si myslím, že toto je velice dobrá ukázka toho, že děti již v tomto útlém věku jsou schopny tuto myšlenku nějakým způsobem přijímat a jsou schopny toto téma zcela bez předsudků zpracovat."

Kromě prezentace výtvarných děl proběhla také beseda se zástupci africké, romské, vietnamské a ázerbájdžánské komunity. Sara Nazarová pochází z Ázerbájdžánu a v České republice žije 8 let. Co pro ní bylo na začátku nejtěžší?

Přejeme ti všechno nejlepší Lindo Nyguen|foto: Jana Šustová

"Nejtěžší pro mě byl jazyk, musela jsem úplně zapomenout ruštinu, protože se mi to pletlo, hrozně, a nejtěžší byly ty vztahy, než jsem našla někoho, než jsem začala komunikovat s nějakým Čechem, našla nějakou cestičku k nim."

Jak dlouho trvalo, než jste našla cestičku k lidem?

"Hodně dlouho, než nás přijali, 4 roky určitě."

Co k tomu pomohlo, že se tu cestu podařilo najít?

"Já si myslím, že jazyk, protože jsme se tady snažili nemluvit rusky, když jsme viděli ten jejich vražedný vztah k ruštině, báli jsme se něco říct normálně v ruštině."

2. místo obsadila plastika, na které jsou figurky lidí z různých částí země|foto: Jana Šustová