Hodiny i píchačky: Elektročas v Národním technickém muzeu, velká zemětřesení a jak před nimi varovat

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že na obranu před krvežíznivými komáry se vyplatí používat mýdlo s vůní kokosu, prozradíme vám, jak je možné, že se draví sokoli v průmyslových areálech zčásti přeorientovali na noční lov, představíme vám amerického výzkumníka Josepha Dituriho, rekordmana v nepřetržitém pobytu v podvodní laboratoři, zmíníme se o obrovském výbuchu, který způsobilo příliš blízké setkání velké černé díry s ještě větším oblakem mezihvězdného plynu a na závěr si povíme o nebezpečí srážky naší planety s některým z velkých blízkozemních asteroidů, které podle vědců v blízké budoucnosti rozhodně nehrozí.

Hodiny, píchačky, zvonky a sirény

Centrála systému jednotného času|foto:Frederik Velinský, Český rozhlas Sever

Národní technické muzeum v Praze vystavuje přes léto hodiny. Mnohé z nich, strohé a minimalistické, vám budou povědomé, protože minutu po minutě za jednotvárného cvakání ručičky odměřovaly čas na vašem pracovišti, ve škole, v kanceláři nebo v dílně. Jsou to elektrické podružné hodiny, které fungovaly v synchronizovaných soustavách systémů jednotného času. Jejich součástí byly i školní zvonky, tovární sirény, nebo třeba zařízení na evidenci docházky, takzvané píchačky. Podružné hodiny nemusely být jen ručičkové. Mohly být i lístkové – místo ručiček u nich přeskakovaly tenké lamely s číslicemi; je to stejný princip, na kterém ještě nedávno fungovaly informační tabule na nádražích. Ani tyto prvky nechybí na výstavě, nazvané Jednotný Elektročas, pořádané k výročí založení dvou firem, které u nás časoměrné systémy vyráběly: Jednotný čas a Elektročas-Pragotron.

Z výstavy Jednotný Elektročas v Národním technickém muzeu v Praze. Kurátor David Hamr a staré docházkové hodiny|foto:Frederik Velinský, Český rozhlas Sever

Hlavním exponátem výstavy v přízemí budovy Národního technického muzea v Praze na Letné, kterou společně navštívíme, je funkční centrála systému jednotného času. Jednotný čas není samozřejmá věc. Každé místo na zeměkouli má ve skutečnosti jiný, svůj vlastní astronomický čas. Kdy poprvé vyvstala potřeba jednotného času? Může za to veřejná doprava, řekl nám autor výstavy, kurátor časoměrné techniky Národního technického muzea David Hamr. S matečními hodinami systémů jednotného času býval v továrnách provázán i zaměstnanecký docházkový systém. Potřeba přesné evidence příchodu a odchodu pracovníků vyvstává už v 19. století. Jak se tato evidence prováděla? A co zajímavého je ještě na výstavě k vidění?

Únorové zemětřesení v Turecku a Sýrii

Turecké město Antakye je i tři měsíce po zemětřesení zavalené troskami|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Lehce po čtvrté hodině ranní 6. února 2023 došlo k velkému zemětřesení v jihovýchodním Turecku a přilehlé části Sýrie. Jeho následky jsou velmi tragické: na šedesát tisíc mrtvých a 122 tisíc raněných; škody jsou zatím (v květnu 2023) odhadovány přibližně na 120 miliard amerických dolarů. Proč je tolik obětí, a tak vysoké škody? Neměli odborníci dopředu indicie, že k zemětřesení dojde?

Bylo zemětřesení v Turecku něčím neobvyklé? Na to jsme se ptali geofyzika a seismologa Václava Kuny z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze, který se také aktuálně podílí na vývoji nízkonákladového varovného systému. Ten sice zemětřesení nepředpoví a škodám nezabrání, ale mohl by alespoň zachránit lidské životy. A to i v zemích, které nemohou vynaložit velké prostředky na supermoderní systémy, jaké už tu a tam po světě fungují. Varovný systém, na kterém pracují naši vědci a technici je levný a není obtížné ho instalovat.