Hlavu mamuta, obra nebo ležícího lva – nejen to můžete vidět v siluetě hory Bořeň

„Nahoru nejdu ani náhodou, je to jen samá strmá skála,“ dozvěděla jsem se od kolegy fotografa, když jsem ho lákala, aby se při jedné cestě přes Bílinu vydal nahoru na kopec, který trčí do výšky hned za městem. Nalákat se nedal ani na to, že jako fotograf bude mít možnost udělat z vrcholu krásné snímky.

Bořeň je evropský sourozenec americké Ďáblovy hory, proslavené z filmu Setkání třetího druhu. Je jí podobný nejen vzhledem, ale také způsobem vzniku i složením. Indiáni americký skalní masiv podobný klobouku (odborně lakolit) považovali za posvátné místo a nazvali ho Věž zlého boha.

V Čechách budil skalnatý kopec jiné představy: „Liběšičtí tvrdí, že je to hlava mamuta, Bílinští zase ležící lev a Želenickým se zdá, že je to hlava obra,“ píše, jak skalní masiv viděli obyvatelé okolních obcí Lucie Hrabětová na stránce botany.cz.


Víte, co je na české skalnaté hoře skutečně ďábelské? Cesta nahoru – chvílemi ukrutně strmá. Ať to vezmete z kterékoliv strany.

Takto cestu na Bořeň před více než čtyřmi sty lety popsal Bohuslav Balbín: „Vystoupil jsem nejednou na tu horu, ačkoliv se tam jde příkrou cestou a dost nebezpečně po kluzkých kamenech. V životě jsem nespatřil strmější výšinu… Uprostřed má ta hora jakousi pláň velmi podobnou louce nebo zahrádce, jenže svažitou. Spatřil jsem tam dutiny a vlčí doupata…“

Vlky určitě na Bořeni neuvidíte, ale když už se rozhodnete skalnatý kopec zdolat, můžete cestou vidět řadu skutečně vzácných rostlin a živočichů. Je to jedno z posledních míst, kde ještě roste například hvězdnice alpská nebo kosatec bezlistý i další. Odborníci mluví o téměř stovce ptáků, kteří zde žijí. Při troše štěstí zaslechnete třeba chráněného výra velkého. A tak by se dalo pokračovat. Jde o přírodní rezervaci.

Devils Tower

Co ještě k zajímavostem o české Ďáblově hoře dodat? Snad že odborníci tento takzvaný lakolit považují za největší znělcové těleso v Evropě. Je výsledkem sopečné činnosti v Českém středohoří. Strmé stěny vznikly tím, že okolní terén postupně výrazně poklesl a klobouková hlava tak zůstala trčet vysoko nad okolí. Další zvětrávání pak může za to, že dnes na Bořni vidíte skalní jehly, sloupy, věže, jeskyně. Místo milují horolezci.

Z vrcholu Bořně je za dobré viditelnosti úžasný kruhový výhled. Virtuálně se na Bořeň můžete podívat tady. Nahoru vede naučná stezka, o kterou se stará Bílinská přírodovědná společnost. Více informací najdete na její webové stránce.

A mimochodem – tento skalní suk kdysi zdolal i německý básník Johann Wolfgang Goethe!