Great Moon Hoax: Velký lunární podvod aneb Netopýří lidé na Měsíci
Jeden z nejbláznivějších a také nejslavnějších příběhů z historie žurnalistiky se odehrál před 190 lety ve Spojených státech amerických – na přelomu srpna a září roku 1835.
Začal se odvíjet 21. srpna, kdy newyorské noviny The Sun otiskly anonci na sérii článků, údajně převzatých z novin vycházejících v Edinburghu, které přinesou převratné informace o vesmíru. A skutečně – o čtyři dny později začal v Sunu vycházet seriál o tehdy slavném anglickém astronomovi, chemikovi a matematikovi Johnu Herschelovi – synu objevitele planety Uran Williama Herschela, který právě pobýval v Kapském Městě.
Bezocasí bobři a jednorožci
Autor seriálu, jakýsi doktor Andrew Grant, údajný Herschelův pomocník, popisoval, že John Herschel sestrojil dosud největší a nejvýkonnější dalekohled na světě, osazený asi osmimetrovou čočkou, se kterým na mysu Dobré naděje pozoruje Měsíc. Na našem souputníkovi prý Herschel díky obří čočce spatřil čilý a pozoruhodný život. V krajině plné bujné vegetace, lesů, moří a jezer se prý pohybují všelijaká bizarní zvířata, jako dvounozí bezocasí bobři, malincí bizoni, jednorožci a další. Ale především tam žijí inteligentní bytosti, něco mezi netopýrem a člověkem, které se létají modlit do trojúhelníkových chrámů.
Čtenáři byli ohromeni a nedočkavě čekali na další informace o dění na Měsíci. Novinám The Sun utěšeně stoupal náklad a jeho informace přebírala i další periodika. Zprávy o údajných objevech Johna Herschela často doprovázela jejich fantastická vyobrazení. Senzační zprávy z lunárního dění po týdnu ukončil šestý článek. Ten dychtivé čtenářstvo zarmoutil oznámením, že obří čočka dalekohledu, do které náhodou pronikl sluneční paprsek, zapálila observatoř a tato i s dalekohledem lehla popelem, takže pohád… tedy pozorování je konec.
Příliš dokonalá satira
Už o nějaké dva týdny později, 16. září 1835, se však noviny The Sun přiznaly, že celý měsíční seriál včetně jeho autora Andrewa Granta byl vymyšlený. Pravdivé bylo jen jádro. Astronom John Herschel tehdy v jižní Africe skutečně pozoroval oblohu. Jenže sbíral materiál pro své atlasy mlhoviny a hvězd a také pozoroval Halleyovu kometu. Žádní Měsíčňané s křídly ani dvounozí bobři.
Později se k autorství článků o životě na Měsíci přihlásil redaktor Sunu Richard Adams Locke. Důvodem k sepsání byla jednak snaha zvýšit prodej novin, především však šlo o satiru. Locke chtěl parodovat různé praštěné astronomické teorie, které se tehdy objevovaly. Jeden profesor mnichovské univerzity například tvrdil, že na Měsíci je mnoho stop po jeho obyvatelích, včetně obrovských budov. Amatérský astronom reverend Thomas Dick zase psal, že na Měsíci žijí miliony lidí.
A co na to Edgar Allan Poe?
V tomto kontextu možné není překvapivé, že lidé tak ochotně Lockovým povídačkám o netopýřích lidech na Měsíci uvěřili. Jedním z mála, kdo odhalil, že jde o parodii, byl spisovatel Edgar Allan Poe – zpočátku si dokonce myslel, že Locke opsal jeho povídku o muži, který letěl na Měsíc v balónu. Když zjistil, že tomu tak není, vyslovil Lockemu za jeho mystifikaci uznání. Roztomilý příběh, ne? A legrační. A vsadím boty, že kdyby se Lockův seriál objevil dnes na nějakém obskurním webu nebo v řetězovém mailu, určitě by se i teď po 190 letech našlo dost a dost lidí, kteří by mu uvěřili.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
