Georg Wilhelm Pabst – jeden z nejvýznamnějších evropských meziválečných filmových režisérů, rodák z Roudnice nad Labem
Mezi nejvýznamnější evropské filmové režiséry meziválečného období patří Georg Wilhelm Pabst, který se narodil v roce 1885 v Roudnici nad Labem.
Pabstova rodina se brzy přestěhovala do Vídně. Kariéru začínal jako herec ve Švýcarsku. Nějakou dobu působil i v New Yorku.
Ve Francii byl po vypuknutí první světové války internován v zajateckém táboře, po válce se vrátil do Vídně.
Působil jako režisér v avantgardním divadle Neue Wiener Bühne. První samostatný film Poklad natočil jako režisér v roce 1923. Následoval snímek Hraběnka Donelli.
Sociální drama Ulička, kde není radosti s Gretou Garbo v hlavní roli, pak vešlo do dějin jako jeden z klíčových filmů němé kinematografie. Úspěch měly i jeho další počiny Pandořina skříňka, Bílé peklo nebo Deník ztracené dívky. První zvukový film na Západní frontě 1918 natočil v roce 1930.
Ve 30. letech pracoval hlavně ve Francii a Hollywoodu. Několik snímků vytvořil v době druhé světrové války také na Barrandově. Jeho bratrancem z druhého kolene byl filmový producent Miloš Havel.
Georg Wilhelm Pabst režíroval po válce v Rakousku, Itálii a Německu. Úspěchy z přelomu 20. a 30. let ale už nezopakoval. Zemřel v roce 1967. Podle filmových historiků a kritiků jeho práce významně ovlivnila vývoj realistického filmu i psychologického dramatu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
