František Příbrský: Outloni nejsou domácí mazlíčci. Snažíme se je zachránit před pytláky

Kde začal váš příběh?

Začalo to už, když jsem byl malé dítě a rodiče mě brávali do zoo tady v Ústí nad Labem. Vztah ke zvířatům mám opravdu odjakživa. Když jsem byl malý, sbíral jsem po dešti ze země žížaly, aby je lidé nezašlápli.

Jak vznikla myšlenka, že zrovna na Sumatře vznikla záchranná stanice?

Bylo to díky vysoké škole České zemědělské univerzity v Praze, kde jsem studoval zájmové chovy zvířat. Díky tomuto oboru jsme dostali příležitost vycestovat na Sumatru jako dobrovolníci.

V té době jsem se začal zajímat o ilegální obchod se zvířaty a vybral jsem si to jako téma své diplomové práce. Po roce jsem se tam vrátil – sbíral jsem tam data o zvířatech a těchto obchodech. Snažil jsem se to vidět na vlastní oči a zažít si to. A v tu chvíli jsem viděl, že se tam obchoduje s otlouni ve velkém a nikdo to neřeší. A tak jsme se společně s partou kolegů rozhodli s tím začít něco dělat.

Jak se žije lidem v Indonésii, kam Sumatra patří?

Člověk, který tam nikdy nebyl, si to velmi těžko představí. Indonésie je velmi vzdálená země. Lidé tady znají hlavně Bali. Mnoho z nich přitom ani neví, že je to část Indonésie.

Čtěte také

Roztomilost outloňů? Jejich domácí chov je krutý, chránit je pomáhá liberecká zoo

Bali je považováno za exotický ráj, kam se chce každý podívat. Viděli to ve filmech. A je to pravda, je to tam moc hezké. Ale Indonésie má více než 17 tisíc ostrovů, spoustu kultur a mnoho lidí tu Indonésii nezná, protože byli například pouze na tom Bali.

Každý ostrov je velmi specifický. A Sumatra je úplně jiná. Ti lidé žijí v úplně jiných podmínkách, než na jaké jsme zvyklí my v Evropě. Není to ale tak, že by tam trpěli hlady. Žijí jinak. Nežijí jako my, ale neřekl bych, že mají smutný život.

Velká část země je pokryta deštným pralesem. Potýkají se tam se stejnými problémy jako v Amazonii, že jim deštné pralesy mizí před očima?

Je to tak. Je to ale trošku jiné téma, než my řešíme. Ta země se rozvíjí a je hlavním artiklem vývozu palmového oleje: Na úkor normálních deštných pralesů tam vznikají plantáže palmy olejné, ze které se produkuje palmový olej. A ty původní pralesy tam jsou na ústupu. Takže ano, je to podobný problém jako v Amazonském pralesu.

Jaké přirozené zvířecí nepřátele mají outloni na Sumatře?

Jsou to krajty, orli, a také orangutani. Jediný býložravý lidoop je gorila, ostatní si dají i maso, a tak není divu, že si orangutan občas sáhne po outloňovi.

Vy bojujete proti černému trhu s outloni. Proč ho lidé loví a dále prodávají?

Nejčastěji je loví jako domácí mazlíčky. Tyto poloopice mají velké oči a taky jsou roztomilé. Lidem připadají jako malí medvídci s velkýma očima, nebo jim připomínají i miminka. Občas jsou také loveni kvůli lokální medicíně nebo černé magii. Na Sumatře se věří, že když vezmete kosti z outloně a hodíte je někomu před dveře, tak ho proklejete.

Je outloň vhodný jako domácí mazlíček?

Není. Žádné divoké zvíře není vhodné jako domácí mazlíček. Psi a kočky se domestikovali tisíce let než se stali zvířaty, které se hodí k lidem. Outloni jsou agresivní, nemají vůbec rádi kontakt s lidmi, mají ostré zuby. Je to navíc jediný primát na světě, který je jedovatý. Outloňové mají jedové žlázy na loktech, produkující toxin, který, když se smíchá se slinami v puse, tak vytvoří jed." Není tak silný jako hadí jed, ale dokáže to člověka dost poranit. Obchodníci jim navíc často vytrhávají zuby, aby z nich udělali lepší mazlíčky.

Chápou místní lidé pojem ochrana přírody?

Oni to chápou, že třeba orangutan nebo tygr jsou chráněná zvířata. Většinou to vědí o těch velkých ikonických zvířatech. Ale často to nevědí o těch malých. To je i důvod, proč jsme začali s outloni. Ty velké druhy mají často již velkou podporu, organizace se o ně zajímají a i místní vlády je nějakým způsobem chrání. O ta menší zvířata se ale už moc lidí nestará.

Mnoho místních to neví. Proto jsme postavili anglickou environmentální školu pro místní děti, kterou mohou děti navštěvovat bezplatně třikrát týdně a učit se o přírodě. A snažíme se jim toto předat, aby pochopily, že jsou tyhle druhy ohrožené.

Problém ale je, že v Indonésii nejsou vymahatelné zákony. Lidé to vědí, takže se vždy najde někdo, kdo to porušuje a pořád pokračuje, protože tam není žádná kontrola.

Jedním z vašich dalších projektů, které souvisejí s ochranou outloňů, je Kukang coffe. O co jde?

To je náš nový projekt, který začal v roce 2017 – a letos jsme to rozjeli na 100 %. Jde o to, že jsme v jedné oblasti, která je na hranici chráněného území, kde můžete vidět v jednom lese orangutana, nosorožce, slona a tygra, zaměstnali bývalé pytláky a udělali jsme z nich ochránce.

Čtěte také

Osm set běžců dnes v ostravské zoo pomůže zachraňovat outloně

Rozhodli jsme se také, že do této lokality vypustíme naše outloně. Snažili jsme se přitom tuto oblast ochránit i před místními farmáři, kteří pěstují různé plodiny a občas střílí zvířata jako škodnou.

Většinou pěstují kávu, a tak jsme vymysleli, že nejlepší bude, aby z té ochrany přírody budou i pro ně nějaké peníze. A tak jsme se s nimi dohodli, že tu kávu, kterou pěstují, pomůžeme pěstovat vysoce kvalitně, protože do té doby jim to paradoxně moc nešlo, a pak ji od nich budeme odkupovat za pro ně výhodnou cenu.

Výměnou za to jsme se s nimi dohodli na tom, že vstoupí do naší komunity. Tím pádem museli podepsat smlouvu, že oni ani jejich rodiny už nikdy nebudou střílet žádný ohrožený druh zvířat.

Pro tuhle kávu jsme hledali odbyt, a právě proto vznikl projekt Kukang coffee. A právě s tímto projektem vznikla v Pařížské ulici v Ústí nad Labem kavárna, která tuto kávu od farmářů ze Sumatry prodává. Tímto způsobem jsme našli odbyt pro ochranářskou kávu.

Zájemci se mohou podívat na webové stránky The Kukang Rescue Program a stát se také patronem nebo také dobrovolníkem a pomoci tak outloňům.