Fidelio Finke z Josefova Dolu skládal hudbu pro nacisty I komunisty. Jeho skladby hrál I rozhlasový orchestr

Neobvyklé křestní jméno Fidelio se u Finkeových dědilo po tři generace jako výraz obdivu k Ludwigu van Beethoven.

Fidelio Finke spolu se jménem po svých předcích zdědil také hudební talent. Vystudoval na pražské konzervatoři hru na klavír u svého strýce Romea Finkeho a hudební skladbu u Vítězslava Nováka. Od roku 1915 učil na pražské konzervatoři.

Po vzniku Československa odešel na nově založenou Německou akademii hudby a divadelního umění. Od roku 1927 stál v jejím čele jako rektor. Byl také činný v řadě německých uměleckých spolků a založil i nadaci na podporu učitelů hudby Fidelio-Finkes-Fond.

Stal se jednou z nejvýznamnějších osobností kultury československých Němců, udržoval kontakty jak s představiteli německé, tak české národnosti. Patřili mezi ně třeba Franz Werfel, Max Brod nebo Egon Erwin Kisch, Alois Hába, Václav Talich a další.

Finkeho díla se v hrála v českém i německém prostředí, uváděly je německé i české orchestry včetně České filharmonie. Není bez zajímavosti, že spolupracoval s německým vysíláním Českého rozhlasu. Byl také laureátem Československé státní ceny.

Na konci třicátých let se Fidelio Finke pod tlakem kritiky, že spolupracoval s českými socialisty, jako byl E.F. Burian, a s Židy, postupně sbližoval s politikou Sudetoněmecké strany, dokonce podal přihlášku do NSDAP.

Po vzniku protektorátu byl loajální k okupační moci – patrně nešlo o jeho přesvědčení, ale o účelový postoj. Svého postavení využil v roce 1939 při zavírání českých vysokých škol, kdy se mu podařilo uchránit od uzavření pražskou konzervatoř. Vedle toho ale složil několik skladeb na texty nacistického básníka Franze Höllera a také nacionalistický hymnus O Herzland Böhmen.

Ve stejné době ovšem nacistické úřady pojaly podezření, že Finkeho postoje jsou oportunní, a zamítly jeho žádost o vstup do NSDAP, později se začalo chystat i jeho odvolání z funkce rektora. K tomu ale nakonec došlo až po osvobození Československa, kdy byl Finke nařčen ze spolupráce z nacisty a měl odejít ze země.

Snad i kvůli tomu, že v roce 1944 na východní frontě padl jeho jediný syn, se pokusil o sebevraždu. Nakonec byl ale odvezen do sovětské okupační zóny, kde se krátce po příjezd stal rektorem Staatskademie für Musik v Drážďanech a zahájil svou druhou hudební kariéru, tentokrát už ve znamení marxistického socialismu. Vstoupil do SED a o několik let později se přihlásil k tezím socialistického realismu.

Dál skládal a začal působit také na univerzitě v Lipsku. Zařadil se mezi přední východoněmecké hudební skladatele. V roce 1956 se vydal do Československa, aby zde uvedl svou novou skladbu, o rok později byl hostem Pražského jara. Obdržel řadu ocenění včetně National Preis der DDR a Vaterländischer Verdeinstorden.

Fidelo Fridrich Finke zemřel v roce 1968 v Drážďanech, kde je také pohřben na lesním hřbitově Heidefriedhof.

Im letzten Jubiläum der Woche stellen wir den Komponisten Fidelio Friderich Finke vor. Finke wurde am 22. Oktober 1891 in Josefsthal in der Region Gablonz a. d. Neiße in eine musikalisch veranlagte Lehrerfamilie geboren. Der ungewöhnliche Vorname Fidelio wurde in der Familie Finke drei Generationen lang als Ausdruck der Bewunderung für Ludwig van Beethoven weitergegeben. Neben seinem Namen erbte Fidelio Finke auch das musikalische Talent seiner Vorfahren.

Er studierte Klavier am Prager Konservatorium bei seinem Onkel Romeo Finke und Komposition bei Vítězslav Novák. Ab 1915 unterrichtete er am Prager Konservatorium. Nach der Entstehung der Tschechoslowakei ging er an die neu gegründete Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst. Ab 1927 leitete er sie als Rektor. Er war auch in mehreren deutschen Künstlervereinigungen aktiv und gründete den Fidelio-Finkes-Fonds zur Unterstützung von Musiklehrern.

Er wurde zu einer der bedeutendsten Kulturfiguren der Deutschen in der Tschechoslowakei und pflegte Kontakte zu Vertretern deutscher und tschechischer Nationalität. Zu ihnen zählten Franz Werfel, Max Brod oder Egon Erwin Kisch, Alois Hába, Václav Talich und andere. Finkes Werke wurden in tschechischem und deutschem Umfeld aufgeführt und von deutschen und tschechischen Orchestern, darunter der Tschechischen Philharmonie, aufgeführt.

Interessant ist seine Zusammenarbeit mit der deutschen Redaktion des Tschechischen Rundfunks. Er war auch Träger des Tschechoslowakischen Staatspreises. Ende der 1930er Jahre beantragte er unter dem Druck von Kritikern, Fidelio Finke habe mit tschechischen Sozialisten wie E. F. Burian und Juden zusammengearbeitet, schrittweise an die Politik der Sudetendeutschen Partei herangeführt, sogar die Mitgliedschaft in der NSDAP.

Nach der Errichtung des Protektorats war er der Besatzungsmacht gegenüber loyal, doch dies entsprang vermutlich nicht seiner Überzeugung, sondern einer zielstrebigen Haltung. Seine Position nutzte er 1939 während der Schließung tschechischer Universitäten, als es ihm gelang, das Prager Konservatorium vor der Schließung zu bewahren. Darüber hinaus komponierte er mehrere Kompositionen nach Texten des Nazi-Dichters Franz Höller sowie die nationalistische Hymne O Herzland Böhmen.

Gleichzeitig verdächtigten die Nazi-Behörden Finkes opportunistische Positionen und lehnten seinen Antrag auf Beitritt zur NSDAP ab. Später begannen die Vorbereitungen für seine Entlassung als Rektor. Dazu kam es jedoch erst nach der Befreiung der Tschechoslowakei, als Finke der Kollaboration mit den Nazis beschuldigt wurde und das Land verlassen sollte.

Vielleicht auch, weil sein einziger Sohn 1944 an der Ostfront gefallen war, unternahm er einen Selbstmordversuch. Schließlich wurde er jedoch in die sowjetische Besatzungszone verschleppt, wo er kurz nach seiner Ankunft Rektor der Staatsakademie für Musik in Dresden wurde und seine zweite musikalische Karriere begann. Diesmal im Zeichen des marxistischen Sozialismus. Er trat der SED bei und bekannte sich einige Jahre später zu den Thesen des Sozialistischen Realismus.

Er komponierte weiter und begann an der Universität Leipzig zu arbeiten. Er entwickelte sich zu einem der führenden ostdeutschen Komponisten. 1956 reiste er in die Tschechoslowakei, um dort seine neue Komposition aufzuführen, und ein Jahr später war er Gast beim Prager Frühling. Er erhielt zahlreiche Auszeichnungen, darunter den Nationalpreis der DDR und den Vaterländischen Verdienstorden.

Fidelo Friedrich Finke starb 1968 in Dresden, wo er auch auf dem Heidefriedhof begraben liegt.