Erasmus Rotterdamský našel azyl v Anderlechtu
Jméno belgické obce Anderlecht si asi většina českých fotbalových fanoušků spojuje se slavným klubem RSC. Anderlecht měl ovšem své obdivovatele daleko dřív, než tam postavili fotbalový stadion. Jeho velkým příznivcem byl slavný filozof a autor knih o reformě církve Erasmus Rotterdamský. Vesnici na venkově nedaleko Bruselu si vybral za domov, když přednášel na univerzitě v Lovani. Dům, ve kterém Erasmus bydlel, se v Anderlechtu dochoval, i když měl na mále.
Dům z červených cihel s kovanými dveřmi stojí ve dvoře obehnaném vysokou cihlovou zdí porostlou břečťanem. Nachází se kousek od kostela svatého Guidona, tedy od starého centra Anderlechtu. Když se tu v roce 1521 nakrátko usadil tehdy už věhlasný učenec Erasmus Rotterdamský, měla vesnice 300 obyvatel a sídlo brabantských vévodů – Brusel – bylo vzdálené pět kilometrů.
Erasmův dům v Anderlechtu nepatřil tomuto učenci celý. Bydlel v něm kanovník zdejšího kostela a také studenti církevní školy. Erasmus obýval jednu místnost v přízemí s krbem, kde spal a pracoval. Okna měl do zahrady. Z 16. století se bohužel žádné zařízení pokoje nedochovalo.
Před velkým obrazem v jídelně mi kurátorka muzea Kathleen Leys ukazuje jednu z podobizen Erasma, které se objevuje ve všech místnostech domu. Učenec v pokročilém věku sedí v křesle, záda podložená polštářem, na sobě má dlouhý plášť a na hlavě baret. Za ním sedí na židli jeho blízký přítel, který se velkou měrou zasloužil o šíření Erasmova díla – majitel tiskárny Johann Froben. Choval k mistrovi takový obdiv, že svého syna pojmenoval po něm – Erasmus.
„Erasmus Rotterdamský žil v Anderlechtu jen pět měsíců. Od května do října roku 1521,“ říká mi Kathleen Leys. „V Anderlechtu jen bydlel a studoval. Do práce jezdil na koni do Bruselu ke královskému dvoru, protože byl vychovatelem Karla V. Zároveň však také přednášel na univerzitě v Lovani.“
V té době už byl známý jako autor moderního překladu Nového zákona z řečtiny. Poukazoval v něm na nepřesnosti starého překladu, a tím šlapal na kuří oko katolické církvi. Měl proto rozepře s ostatními učiteli v Lovani.
„V jednom z dopisů Erasmus napsal, že už nemůže vydržet dorážení teologů v Lovani. Svěřil se, že musí před nimi utéct do Anderlechtu, kde je klid,“ vysvětluje Kathleen Leys, proč se rozhodl právě pro Anderlecht. Tady mohl v klidu pracovat na třetím vydání svého Novum testamentum.
Někteří lidé říkají, že jméno Anderlecht vzniklo ze slov ,andere lucht‘, tedy jiné – svěží povětří. Erasmus sám říkal, že po pár dnech na venkově se cítí mnohem lépe. Každý den jezdil na koni do královského paláce v Bruselu a také k němu do Anderlechtu přicházely návštěvy. Určitě tady strávil velmi příjemné měsíce a chtěl se sem zase vrátit, což už ale nikdy neudělal,“ pokračuje ve vyprávění Kathleen Leys.
Před katolíky utekl do Švýcarska, kde v roce 1536 v Basileji zemřel. Svá poslední slova prý pronesl v mateřštině a nikoli v latině, kterou v učených kruzích mluvil: „Ach Bože, kdyby tak Brabantsko bylo blíž.“ Jak Erasmus nezapomněl na svou opuštěnou vlast, tak jeho bývalá domovina, která kdysi byla velkým Nizozemskem pod habsburskou korunou, nezapomněla na něj.
Dům v Anderlechtu, ve kterém bydlel, byl na počátku 20. století skoro na spadnutí. Zachránil jej jeden anderlechtský měšťan, který přesvědčil radnici, že jednou bude Erasmův dům významnou památkou. Stalo se. Erasmovo muzeum je tu od roku 1932. Kdybyste učencův dům hledali, jeďte metrem číslo 5 na stanici Sint Guido. Kde bydlel Erasmus, vám tu pak už skoro každý řekne.
