Eneolitické hroby: druhá návštěva pravěké expozice Národního muzea a čtyři nové druhy žiraf v Africe
Lidé a jejich předci v muzeu, 2. část: eneolit (4:17) – Příběh s pětkou: Beringerovy kameny (14:18) – Kniha: Astronom a čarodějnice (19:04) – Čtyři nové druhy žiraf (23:22)
V úvodním přehledu zajímavostí se dozíte jak moc se letos scvrkly švýcarské ledovce a jaké problémy to přináší, prozradíme vám, k čemu používají chobotnice přední dva páry a k čemu zadní dva páry chapadel, uslyšíte o možném objevu pravěké dílny na zpracování kamene v Turnově, pozveme vás k návštěvě nové expozice Archeoparku pravěku ve Všestarech a uslyšíte o nových čistých halách k montáži větších družic, které nedávno uvedli do provozu ve Výzkumném zkušebním a leteckém ústavu Aerospace v Praze.
Eneolit v expozici Národního muzea
Lidé a jejich předci. To je název nové stálé expozice Národního muzea v Praze, která má vyprávět příběh lidského rodu od prvních krůčků až po moderního člověka. V její úvodní, antropologické sekci, jsou stále ještě vystaveny vzácné originály fosilií dvou slavných australopitéků z Afriky – Lucy a Selam, zapůjčené nakrátko z Etiopie. Tak trochu v jejich stínu je zbytek nově otevřené expozice, která v Národním muzeu zůstane. Zatím není kompletní, a ještě nějakou dobu potrvá, než bude. Její archeologická část je pojata chronologicky a představuje hlavně nálezy z území České republiky. Pokud jste nás poslouchali před týdnem, měli jste možnost projít se s námi její úvodní částí – českým a moravským paleolitem a neolitem. Tentokrát se podíváme, co nabízí ta část výstavy, která je věnována následujícímu období pravěku, pozdní době kamenné čili eneolitu.
Novou expozicí Národního muzea Lidé a jejich předci se stále procházíme s archeoložkou Viktorií Čisťakovou, která je hlavním garantem její archeologické části. Jak říká, na rozdíl od paleolitu, doby lovců mamutů a neolitu, který je časem prvních zemědělců, je období eneolitické laickou veřejností dost opomíjené.
Čtyři nové druhy žiraf a jak se jim žije
V Africe nežije pouze jeden, ale hned čtyři druhy žiraf, z nichž některé se dělí na další poddruhy. Vyplývá to z odborných studií, publikovaných v posledním desetiletí. Skutečnost, o níž se léta spekulovalo, vzali letos na vědomí také odborníci z Mezinárodního svazu ochrany přírody, známého pod zkratkou IUCN. Co toto druhové rozrůznění znamená pro samotné žirafy a jejich ochranu ve volné přírodě? A jak se na něj vůbec přišlo? I těmto otázkám se budeme věnovat v poslední části pořadu. A dozvíte se ještě spoustu dalších „žirafích“ zajímavostí.
O žirafách si povídáme s Markétou Glonekovou z Katedry biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a také zooložkou ústecké Zoologické zahrady. Na základě jakých výzkumů vědci došli k rozdělení žiraf do čtyř různých druhů? Jak vypadá typická „žirafí krajina“? A k čemu mají žirafy růžky?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
