Edvard Beneš, prezident těžkých chvil Československa. Obnovu státu zaplatil svým zdravím

18. prosinec 2020

Druhý československý prezident (zvolený 18. prosince 1935), čtvrtý předseda vlády a první ministr zahraničí – to byl Edvard Beneš (1884–1948). V jeho politické kariéře se odrážely vlastně všechny velké události československých dějin první poloviny 20. století.

Připravil: Jiří Zeman
Premiéra: 7. 9. 2018

Při studiích se Beneš seznámil s Tomášem Garriquem Masarykem a roku 1915 za ním odjel do Paříže. „Když se za světové války tvořily na všech bojištích naše slavné legie, měl na této práci vynikající účast doktor Beneš,“ řekl jeden z legionářů – generál Sergej Ingr.

Čtěte také

Jako ministr zahraničí pracoval Beneš na zajištění bezpečnosti mladého státu. Hlavním pilířem byla spojenecká smlouva s Francií a později také se Sovětským svazem. Ve 30. letech neprožívala mladá republika jednoduché časy – hospodářská krize, národnostní a sociální problémy a ohrožení ze strany nacistického Německa. Na konci roku 1935 abdikoval prezident Tomáš Garrique Masaryk a jeho funkci přebírá doktor Edvard Beneš: „Vstupoval jsem do funkce prezidentské s vědomím, že to bude dědictví těžké, snad hrozné.“ 

Prezident Osvoboditel zemřel v září 1937. V té době už sílil tlak na Československo ze strany nacistického Německa. V něm hrála hlavní roli sudetoněmecká menšina. Prezident Edvard Beneš v září 1938 vyhlásil všeobecnou mobilizaci. Na konci měsíce zasadil Adolf Hitler Československu rozhodující ránu. Představitelé Německa, Itálie, Anglie a Francie se v Mnichově dohodli, že Československo Německu odevzdá Sudety.

Trauma z osudového rozhodnutí

Zdrcený Beneš 5. října abdikoval: „Učinil jsem své rozhodnutí po poradě s kruhy politickými, s kruhy ústavními a s řadou činitelů ostatních svobodně a ze svého osobního přesvědčení.“ Zbytky Československa nacisté zlikvidovali v březnu následujícího roku vytvořením protektorátu a Slovenského státu.

Archiv Plus: Léto 1948 – nejen o pohřbu Edvarda Beneše

Pohřeb Edvarda Beneše

Po zvolení předsedy KSČ Klementa Gottwalda prezidentem na konci června 1948 obsadili komunisté i formálně všechny nejdůležitější posty v zemi. Nejdůležitější událostí následujícího období pak byla jednoznačně smrt prezidenta předchozího, doktora Edvarda Beneše.

Doktor Beneš začal v zahraničí intenzivně pracovat na odčinění Mnichova. Extrémní pracovní nasazení na obnově státu se podepsalo na jeho zdraví.

Potvrdil to pozdější prezidentův lékař doktor Kamil Henner: „Za toto obnovení platil svým zdravím. Zdravím, které již nikdy nebylo jako před tím.“ Válka skončila porážkou Německa, v květnu 1945 se do vlasti jako vítěz vrací také prezident Edvard Beneš.

Poválečné Československo už není první republika. Naši Němci museli odejít, Podkarpatská Rus připadla Sovětskému svazu a v neposlední řadě se změnil politický systém v Československu. To předznamenalo nástup jiných – „lidovějších“ – časů.

Edvard Beneš žil celou kariéru na mýtech. Jako vůdce vždy selhal, hodnotí publicista Urban

00059588.jpeg

V těchto dnech si Česko připomíná, že před 70 lety uchopila moc v této zemi komunistická strana. Historikové i komentátoři se přitom přou o to, jaký podíl měli na dějinných událostech demokratičtí politikové tehdejší doby. Je na čase vyrovnat se zejména s rolí prezidenta Edvarda Beneše, kterého například podle Petra Pitharta česká společnost dosud velmi šetří?

Svůj poslední vánoční projev přednesl prezident Beneš rozhlasovým posluchačům v roce 1947 a projev byl už poznamenaný stále se zhoršujícím prezidentovým zdravím. 7. června 1948 ze zdravotních důvodů abdikoval a 3. září umírá. Se svou manželkou Hanou odpočívá v hrobce v Sezimově Ústí.

Neměli bychom zapomínat na zásluhy Edvarda Beneše při vzniku Československa a na obnově státu po 2. světové válce. Trauma z osudového rozhodnutí na podzim roku 1938 ale zůstává v Češích dodnes.

Připomenout si málo známé Benešovy projevy můžete v pořadu Archiv Plus.

autor: Jiří Zeman
Spustit audio

Související