„Dračky", „doderky“ a dlouhé zimní večery našich předků na Plzeňsku
V období po sv. Martinovi, kdy přicházejí první mrazíky a leckdy i první sníh, nastával našim předkům za dlouhých večerů čas na zimní práce. Neztráceli čas – věnovali se výrobě ošatek, košťat, hospodářských potřeb ze dřeva, nářadí a košíků. Dělala se i povřísla, zašívalo se, probíhaly přástky a také – tzv. „dračky“ neboli draní peří.
Draní peří (tzv. „dračky“) – práce spočívající v oddělování husího peří od brku – bývala vedle předení druhá hlavní ženská zimní práce. A také forma zimní sousedské výpomoci. Dračky bývaly zároveň vítanou přátelskou besedou, při které se vyprávělo, zpívalo, hrály se i různé hry. Průběh „draček“ na Plzeňsku v 20. a 30. letech zapsal učitel Blažej Bušek z Bílova u Kralovic. Jeho rukopisné zápisky jsou jako cenný pramen uložené v Národopisném muzeu Plzeňska.
„Krůše“ z půdy sem!
Draní peří předcházela příprava – dědeček s dětmi připravil zásobu louče a kozlík (železnou třínožku) na krb. Když se ve světnici setmělo, rozsvítil na krbu. Selka uvařila večeři, chasa mezitím nakrmila dobytek a pak všichni společně povečeřeli. Po večeři se trochu poklidilo nádobí, utřel stůl, přistavil se ke krbu u dveří, přiložilo se do kamen a zasedlo ke stolu. Selka přinesla z půdy v tzv. „krůši“ uložené peří, každý dračka dala si hrst před sebe a začalo se drát…
Uprostřed stolu bývalo při draní prázdné místo, kam dračky malé hromádky sedraného peří odhrnovaly, tzv.“vospenky“ odhazovaly do klína. Když se nadrala větší hromada, přiklopila se buď talířem nebo mísou. Dračky se pokaždé radostně chlubívaly, při kterém konci se mísa „více zvedá“ – bylo to vždy tam, kde draly zručnější. „Závodilo“ se vesele na všech stranách stolu.
Nedřímat a peří drát!
Aby byla při práci zábava a dračky nedřímaly, připadl dědečkovi a babičce úkol bavit je vypravováním pohádek nebo zajímavých příhod ze života. Drávalo se obvykle do 21 hodin, někdy i déle. Sedrané peří se cpávalo do džbánů, do dřevěných beček nebo velikých hrnců, které se ovazovaly hustým plátnem. Hospodyně vkládala do těchto nádob mastnou louč, aby se do něj nedali moli.
Veselé „doderky“
Peří se potřebovalo stále a trvalo dlouho, než selka nadrala na polštář nebo dokonce na velkou peřinu! Obyčejně ale bývalo peří do Vánoc sedráno. Selka přinášela dračkám pro občerstvení trochu syrového kyselého zelí na talíři, někdy každému přidala i jablíčko. Na ukončení draček uspořádala pro své pomocnice obvykle malou slavnost – tzv. „doderek“ („doderky“), uvařila mísu sušeného ovoce a bývalo hodně veselo. Své zápisky Blažej Bušek končí konstatováním:
„Když dozpívali, přáli si vzájemně dobré noci a všichni rozradostněně šli spát – že opět jedna práce jest skončena“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
