Do Lomnice nad Popelkou by se po 100 letech mohly vrátit dva zvony

8. červen 2016

Dva zvony, z nichž ten větší vážil přes tunu a ten menší necelých 300 kilogramů, zmizely před 100 lety. Vrátit by se do lomnické zvonice měly do konce příštího roku. Přispět k tomu má sbírka Návrat zvonů do Lomnice nad Popelkou.

Zvonice z roku 1652 je nejstarší dochovanou stavbou v Lomnici nad Popelkou. Cílem sbírky je shromáždit prostředky na odlití a vrácení jednoho, případně dvou chybějících větších zvonů do věže na lomnickém hřbitově a nechat opět rozeznít jejich hlasy tak, jak je v dobách minulých slýchali naši předci.

„Zvony zmizely před 100 lety, během 1. světové války, kdy měla armáda nedostatek barevných kovů, a tak si vzpomněla na církev a její zvony,“ říká jeden z lomnických dobrovolných zvoníků Kamil Brož.

Ten stál v roce 2011, kdy byla dokončena rekonstrukce zvonice, za obnovou pravidelného zvonění. Sbírky se ujalo město Lomnice nad Popelkou.

„Uvidíme, kolik prostředků se sbírkou podaří vybrat. Zda to dá na jeden nebo dva zvony,“ říká místostarosta Lomnice nad Popelkou Zdeněk Rajm.

Zvonice a hrobka rodu Šlechtů

Nějakou tu chybějící korunu zastupitelé přislíbili přidat z rozpočtu města, zda se vrátí oba zvony nebo jenom jeden ale bude záležet na průběhu sbírky. Ta potrvá do listopadu 2017 a v den výročí odvezení druhého zvonu, 2. listopadu, by se zvony měly slavnostně vrátit.

Sbírkové pokladničky jsou na pěti místech ve městě, například na městském úřadě, v informačním centru nebo v muzeu. Přispívat lze i na speciální sbírkový účet 020036-1263279319/0800. Více na lomnickezvony.cz.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová