Dirigent s pružnými názory. Rozhovor s Franzem Konwitschnym z roku 1961
Tentokrát začneme rozhovorem s Maxmiliánem Schmidtem z německé organizace IFA – tedy institutu pro zahraniční vztahy.
Maxmilián nyní působí v kanceláři Shromáždění německých spolků v České republice. Povídali jsme si s ním o tom, čím se zde zabývá.
V květnovém dílu naší rubriky archivní návraty jsme se inspirovali právě probíhajícím 77. ročníkem hudebního festivalu Pražské jaro. Z rozhlasového archivu jsme vybrali rozhovor s účastníkem Pražského jara z roku 1961, dirigentem a violistou Franzem Konwitschnym.
Tento umělec se narodil v roce 1901 v moravském Fulneku v rodině hudebníka a sbormistra. V Brně a Lipsku studoval hru na housle a violu a později i dirigování. Pak působil v několika orchestrech jako houslista, ve 30. letech se stal ředitelem a dirigentem operních domů ve Freiburgu, Stuttgartu a Ludwigshafenu.
Už v mládí vstoupil do nacistické strany a prokazatelně podporoval nacionálně socialistický režim. Po skončení války mu to ale nijak neublížilo. Pokračoval v kariéře nejprve v Hannoveru, pak odešel do NDR, kde vedl operu v Drážďanech. Od roku 1955 až do své smrti pak byl generálním hudebním ředitelem berlínské Staatsoper Unter der Linden.
V rozhovoru pro německou redakci Československého rozhlasu mimo jiné hovořil o své rodné zemi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
