Deset dnů, které otřásly kalendářem: 440 let od reformy

14. říjen 2022

Dne 4. října roku 1582 vešla v platnost zásadní reforma křesťanského kalendáře, kterou v únoru téhož roku bulou Inter gravissimas nařídil tehdejší papež Řehoř XIII.

V latině zní jméno tohoto papeže, rodáka z italské Boloně a iniciátora reformy, Gregorius XIII. Kalendáři, který z jeho reformy vzešel, se proto říká gregoriánský. Proč ho papež zaváděl? Do té doby se používal kalendář, vzešlý z předchozí reformy římského vojevůdce a politika Julia Caesara, k níž došlo v roce 45 př. Kr. Po 16 stoletích se však už tento kalendář citelně rozcházel se skutečností.

Juliánský kalendář na scestí

Gaius Julius Caesar, římský vojevůdce a politik. Odvozením z jeho jména vznikl titul „císař“, on sám však císařem nebyl

Julius Caesar svým kalendářem, zvaným podle něj juliánský, odstranil značný chaos do té doby panující v počítání času. Zavedl dvanáct měsíců, které měly stejný počet dní jako dnes, přičemž k únoru se jednou za čtyři roky přidával přestupný den. Nezávisle na tom běží cyklus sedmidenních týdnů. Caesarovi učenci předpokládali, že skutečný, tedy tzv. tropický rok trvá 365 a čtvrt dne. Jenže netrvá. Je o nějakých 11 minut kratší. Zdá se to jako malichernost, ale po několika staletích se ty jedenáctiminutovky nasčítaly a dělaly neplechu. Došlo k tomu, že na jarní rovnodennost, tedy 21. března, rovnodennost nebyla; bylo dávno po ní. To představovalo značný problém pro všechny křesťany, kteří podle prvního jarního úplňku vypočítávají čas Velikonoc a od nich odvozených dalších pohyblivých svátků.

Deset dnů, které otřásly kalendářem

Mikuláš Koperník

Už v osmém století si učený mnich Beda Ctihodný všiml, že novoluní a úplňky občas nesouhlasí s kalendářním výpočtem. O změně kalendáře však začal vážně uvažovat až ve 13. století skotský mnich John z Holywoodu a po něm v dalších stoletích další moudří mužové. Problém se projednával i na koncilech v Kostnici a Basileji v 15. století. Na lateránském koncilu na začátku 16. století byla ustavena dokonce zvláštní komise, která požádala o pomoc astronoma Mikuláše Koperníka. Ten však řekl, že délka roku zatím není známá natolik přesně, aby bylo možné navrhnout správnou úpravu kalendáře. Řešení přebytečných dní se proto znovu odložilo. Nešlo jen o to, jak zabránit jejich hromadění, ale také o to, jak se zbavit těch nastřádaných. Najednou? Nebo v průběhu několika let? Až ve druhé polovině 16. století předložil italský matematik a astronom Luigi Giglio řešení, které bylo přijato. 

Za prvé navrhl deset nadbytečných dní, které se v průběhu staletí nasčítaly, vypustit najednou. Jejich dalšímu hromadění zabránit tím, že přestupné dny se sice budou dál vkládat jednou za čtyři roky jako dosud, ale v letech, která jsou dělitelná stovkou, pouze v tom případně, že jsou zároveň dělitelná čtyřmi sty. Takto se kalendářní rok oproti tropickému posune o jeden den až za 3300 let. A to lze korigovat snadno.

Po svátku sv. Františka z Assisi

Svatý František z Assisi

Gigliův návrh musel projít ještě dlouhým schvalováním všelijakých učenců, až ho nakonec – jak už víme – papež představil ve své bule. Bylo rozhodnuto, že se vypustí deset dní po svátku sv. Františka z Assisi, tedy po 4. říjnu, protože na tyto dny nepřipadaly žádné významné svátky, které by mohly citelně chybět v liturgickém roce. Po 4. říjnu 1582 tedy měl rovnou následovat říjen patnáctý. Úplně hladké to však nebylo. Nový kalendář okamžitě a podle návodu přijali jen v některých částech Itálie, ve Španělsku, Portugalsku a Polsku. Třeba česká města se proti okamžitému přijetí postavila s tím, že nejprve je třeba věc projednat na zemském sněmu. Proto se u nás gregoriánský kalendář začal užívat až od ledna 1584.

Mnohem déle trvalo jeho přijetí v protestantských zemích, které braly reformu jako katolickou zvůli. Například v Anglii ji přijali až v 18. století, podobně jako třeba ve Švédsku. Až na začátku 20. století převzali gregoriánský letopočet v Bulharsku, Albánii nebo Litvě; v Rusku dokonce až v roce 1918. Odtud Velká říjnová revoluce, která proběhla v listopadu. A jak patrně víte, pravoslavné církve nepřijaly gregoriánskou reformu dodnes a používají stále juliánský kalendář.

autoři: Veronika Kindlová , frv
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová